Rozhovor s předsedou představenstva a generálním ředitelem EGAP Karlem Plevou
Státní pojišťovna EGAP, která pojišťuje miliardové obchody v Rusku, Střední Asii, Jižní Americe a dalších rizikových teritoriích, vloni utrpěla ztrátu přes dvě miliardy korun. Kvůli zhoršené platební morálce po celém světě vyplatila na škodách nejvíc peněz ve své historii. Nejvíc se jí prodražily obchody na Ukrajině, Pákistánu a Kubě, kde bankám doslova došly peníze. Letos státní pojišťovně hrozí, že jí ke konci roku vyschnou zdroje na pojišťování dalších obchodů.
Ono se to nakumulovalo. Byly země, které doslova „zkrachly“. Nejvíc, asi miliarda (korun), nám uvízla na Ukrajině. Velké ukrajinské banky prostě přestaly platit a dostaly se do nucené správy, podobně jako to bylo u nás s IPB. Ovšem ty peníze tam snad nejsou uvízlé navěky. Předpokládá se, že nám je Ukrajina vrátí aspoň částečně. Konečně tam byly volby, čekáme, až tam vznikne vláda, se kterou by se dalo jednat a která by měla zájem své banky zase dostat do normálního stavu. V uplynulých měsících tam totiž nebylo s kým jednat, protože předvolební vláda nefungovala. Další miliarda nám zůstala v Pákistánu a ještě jedna na Kubě.
Tam jsme pojistili bankovní záruky na dvě elektrárny a zaručili jsme se tak pákistánskému klientovi, že český dodavatel Škoda Export (dnes PA Export, firma je v úpadku) dodá celou zakázku správně a včas. Jenže to se nestalo. Pákistánci tu záruku využili v plné výši, takže o peníze jsme asi zcela přišli. Insolvenční správce se snaží nároky rozporovat, ale nedáváme tomu příliš šanci.
Pár let budou plnění vyšší, ale postupně se to bude uklidňovat. Letos odhadujeme ztrátu kolem jedné miliardy. Reálně hrozí pokračování problémů na Ukrajině, ale i na Kubě, kde jsme měli loni velké ztráty.
Dodávali jsme náhradní díly pro jejich energetickou síť. Kubánské banky, které jsou de facto státní, před půl rokem přestaly úplně platit a jsou na mizině. Prostě jim došly peníze a neplatí nikomu. Nereagují na dopisy, raději s námi ani nemluví. Nevím, jestli se tohle vůbec někdy spraví. Dluh vůči nám zůstává, ony závazek uznávají, měly by nám ho splatit v budoucnu, jakmile budou mít peníze.
Tohle bych měl asi vysvětlit. Nemáme problém s tím, že bychom neměli na vyplácení škod. To všechno zvládáme z peněz vybraných na pojistném. Ale stát požaduje, abychom měli dostatečnou kapitálovou přiměřenost. Musíme mít 9,5 procenta z objemu pojištěného obchodu v pojistných fondech a rezervách. I když dnes se uvažuje o tom, že by se tento poměr snížil na 8 procent.
Přesně tak. Letos nám navíc slíbil doplnit ještě jednu miliardu, abychom mohli víc pojišťovat. To znamená, že pokud ji dostaneme, budeme moci pojistit asi 60 miliard vývozu tak jako loni. Mohlo by se stát, že bychom ke konci roku museli klienty odmítat.
Důvodů je víc. Loni jsme nastavili pro české exportéry luxusní podmínky a zvýšili jsme jejich konkurenceschopnost. Nastavili jsme totiž na úvěry vysoké krytí - devadesát devět procent, což je opravdu nadstandardní.
Funguje to tak, že když chce český vývozce postavit třeba v Rusku elektrárnu, zakázku dostane, když nabídne dobrou službu a zároveň sežene svému odběrateli úvěr s kvalitní pojistkou. Ten odběratel řekne: „Koupíme od vás výstavbu elektrárny, ale sežeňte nám dobrý úvěr. Pokud ne, stojí tady za vámi v řadě Němec se svou německou pojišťovnou a další zájemci.“
Protože je strašně drahá. Dostal by tam úvěr za 18 procent, spíš víc. Navíc v Rusku není státní pojišťovna, která by obchod pojistila.
Ano. Proto máme regulované ceny - pojistné sazby. Všechny „EGAPy“ vyspělého světa se dohodly, že nepůjdeme pod minimální ceny stanovené OECD, aby si exportéři nekonkurovali rozsahem státní podpory, ale výlučně kvalitou a cenou. Například Čína se nepřipojila a dává ceny nižší. Pro nás je to nevýhoda ve Vietnamu, s nímž máme dobré vztahy. Číňané nám tam podráží nohy.
Ano. Vietnamci by rádi koupili z Česka, ale čínská firma jim nabídne úvěr za poloviční cenu... To se pak špatně bojuje o zakázku.
Krytí jsme snížili, ale pořád je vyšší než předloni. Ale dá se čekat, že němečtí exportéři budou znovu chtít urvat svůj podíl, který trochu ztratili. Konkurence se určitě přitvrdí. Německé a japonské banky totiž znovu začínají navyšovat limity a dávat svým exportérům půjčky.
Němci se z Ruska trochu stáhli, protože se báli rizika. Češi ne. Rusové říkají, že Češi, kromě toho že dávají rozumné cenové nabídky, se s nimi umí baví a lépe se přizpůsobí jejich požadavkům. Většinou taky umí rusky. V tom je jejich obrovská výhoda. Vůbec východní národy v obchodě dají na to, jestli se vztah naváže nebo ne. Němci to neumí. Vyhrávají na cenu, Češi na ty vztahy.
My jsme nezdražovali. Jen jsme proti loňsku částečně snížili krytí.
Byla by to nepovolená státní podpora. Evropská unie dbá na to, aby stát nezasahoval do něčeho, kde funguje trh. Dnes EGAP proto nesmí pojišťovat krátkodobé vývozní úvěry do EU. Nyní se ale jedná o výjimce, kterou uděluje Evropská komise. EGAP má šanci ji získat. Díky té výjimce bychom mohli letos pojišťovat krátkodobé úvěry i vývoz do unie. Do dvou měsíců se to snad mělo dořešit. Mohli bychom pojišťovat všechno co komerční pojišťovny.
To ne, ony klienty odmítají, protože mají limity na odvětví, na teritoria i na klienta. Když se jim klient nevejde do limitu, samy nám ho pošlou.
To mohou, ale nebudou chtít, protože budeme mít povinnost nabídnout vyšší cenu než komerční pojišťovny. Bude to regulované antimonopolním úřadem. Uvidíme, jaký budou mít firmy zájem. Našimi klienty jsou dnes hlavně velké firmy. Průměrný pojištěný projekt býval 50 milionů eur, dnes se hlásí s projekty třeba za 200 milionů eur. Uzavřeme jen asi 50 smluv za rok. Takto by se řady klientů rozrostly o menší podniky. Na počet jich mohou být stovky, ale na objem pojištěného obchodu moc ne. Počítám kolem půl miliardy. Rozhodně však nebudeme pojišťovat všechny obchody. Musíme se chovat obezřetně a řídit svoje rizika.
Autor: Miroslava Jirsová