02.02.2004
Obchodování s německými firmami rozhodně není bezrizikové

Řada exportérů se ve svém uvažování v minulých letech řídila, a někteří se stále řídí mýtem o neotřesitelné stabilitě německých firem, což se mimo jiné projevovalo jejich důvěrou ve skutečnost, že pouhé dobré obchodní vztahy mohou být dostatečnou zárukou úvěruschopnosti kupujícího. Pokud exportér uvažuje daným způsobem, potom přirozeně považuje jakýkoliv způsob zajištění plateb od německého obchodního partnera za nevhodné narušování obchodních vztahů a vzájemné důvěry. Němečtí partneři tohoto způsobu myšlení na straně českého exportéra často využívají k získání výhodnějších obchodních podmínek, než by měli od západoevropských dodavatelů. Vše se podle uvedeného scénáře důvěry odehrává ke spokojenosti obou stran až do okamžiku selhání kupujícího v podobě nezaplacení pohledávek a následně nutnosti tyto pohledávky vymáhat. Je zřejmé, že obchodní vztahy jsou v případě takové negativní zkušenosti významně narušeny. Počet případů insolvence v Německu bohužel v posledních letech narůstá (od roku 1992 se počet bankrotů ztrojnásobil) a EGAP řeší nejvíce pojistných událostí, plynoucích z nezaplacení dluhů vůči českým exportérům, z hlediska počtu i objemu, právě v Německu.

Co je příčinou stále rostoucího počtu insolvence německých firem? Na tuto otázku hledá odpověď řada odborníků. Kromě nepříznivého makroekonomického vývoje Německa v posledních letech, se podle naší zkušenosti většinou jedná o kombinaci několika následujících jevů. Jsou nám známy případy bankrotu v důsledku výměny generací ve vedení rodinných firem a následném nezvládnutí manažérského rozhodování u nastupující generace. V řadě případů jsou evidentní příčinou bankrotu špatná investiční rozhodnutí a nedostatečné až špatné řízení průběžného financování firmy. U větších případů insolvence se jako jednou z hlavních příčin jeví zastavení nebo omezení finanční podpory ze strany bank. Na německé banky je kvůli udržení jejich solventnosti a stability finančního systému kladen požadavek na zvýšení vlastní rentability. Banky proto, pokud existuje vysoká míra nejistoty návratnosti vložených prostředků, přistupují k omezení nebo zastavení financování firem. Selektivní politika bank u financování podnikání je umocněna jejich přípravou na přechod řízení rizik a zajištění solventnosti podle nových mezinárodní ch pravidel (tzv. Basel II). Ta sice mají být plně uvedena do praxe nejdříve v roce 2006, ale již nyní se většina německých bank řídí principy v nich obsažených. Lze tudíž předpokládat, že v budoucnu se přístup bank k financování podniků ještě dále zpřísní a především malé podniky budou narážet na nedostatek finančních zdrojů pro svůj provoz.

V porovnání nárůstu insolvencí v tzv. západních spolkových zemích oproti východním spolkovým zemím dochází v roce 2002 k podstatně vyššímu nárůstu počtu bankrotů v západním Německu (22,3 % oproti 4, 3 %). Nejvíce postiženým sektorem v počtu bankrotů je sektor služeb (43,2 % ze všech bankrotů), u kterého opět nejvyšší podíl představují velkoobchodní nebo maloobchodní firmy (8 800 bankrotů). Nejcitlivějším sektorem s nejvyšším sklonem k selhání firmy a jejímu následnému bankrotu je stavebnictví, které vykazuje 270 bankrotů na 10 000 firem (v jiných sektorech je údaj zhruba poloviční). Německo zaujalo první místo v Evropě i pokud jde o velikost bankrotů: 7 z 10 největších evropských bankrotů v roce 2002 se týkalo právě německých firem.

Statistika bankrotů v Německu
  2001 2002 2003 - odhad
západní spolkové země 21 750 26 600 X
východní spolkové země 10 642 11 100 X

Při hodnocení míry přijatelnosti rizika německých kupujících pro pojištění pohledávek je nutné vzít v úvahu fakt, že s výjimkou akciových společností (AG) jsou finanční informace o ostatních právních formách společností (např. společnostech s ručením omezeným - GmbH, komanditních společnostech - KG) prakticky nedostupné. V lepším případě běžně dostupné informace o firmě obsahují výčet pouze několika položek, které firma dobrovolně poskytla kupujícímu anebo odhad hodnot těchto vybraných položek získaných od informační agentury. Úvěrová pojišťovna může v takovém případě rozhodovat o akceptaci rizika pouze na základě čitelnosti rizika konkrétního kupujícího a s přihlédnutím ke statistické zkušenosti v oboru jeho působnosti nebo na základě dodatečně získáných finančních výkazů přímo od kupujícího. Snahou EGAP je zajistit, ve spolupráci s exportérem, finanční výkazy kupujícího pro přesnější odhad jeho rizikovosti. V neposlední řadě přesnějšímu odhadu rizikovosti kupujícího významně napomáhá získávání informací o platební zkušenosti z rozsáhlé databáze, kterou EGAP sdílí s partnerskými pojišťovnami sdružení Credit Alliance v čele, s francouzskou úvěrovou pojišťovnou Coface.

Jaké změny můžeme očekávat se vstupem ČR do Evropské Unie?

V loňském roce jsme díky očekávanému vstupu ČR do Evropské Unie mohli pozorovat v některých případech upevnění pozic českých exportérů ve vyjednávání s německými partnery, které se projevilo mimo jiné tím, že konečný odběratel pro realizaci obchodu již striktně nevyžadoval mezičlánek německého zprostředkovatele. Jinak ale se vstupem ČR do Evropské Unie v oblasti pojištění pohledávek za německými kupujícími neočekáváme zásadní změny. Tomuto teritoriu se EGAP věnuje již od svého vzniku a za dobu své více jak desetileté existence pojistil vývozy v hodnotě 47 mld. Kč (v loňském roce cca 7 mld. Kč). Pokud by po vstupu ČR do EU docházelo k většímu průniku českých podnikatelských subjektů na německý trh formou založení dceřiných společností, potom EGAP bude moci, díky členství v EU a principům automatického uznávání národních pojišťovacích licencí členskými státy EU, nabízet pojištění i dceřiným společnostem založených v Německu s českým kapitálem.

Ing. Martin Růžička
úsek komerčního pojištění EGAP

© EGAP  2017
Mapa stránek