21.06.2007
Rozpočet nezatěžujeme, spíše do něj peníze dodáváme (rozhovor GŘ EGAP pro Právo)

Rozhodující kritérium pro úspěšnost organizace je v současně době reformy financí to, zda čerpá či nečerpá peníze ze státního rozpočtu. Jak je na tom Exportní garanční a pojišťovací společnost, neboli EGAP?

Od začátku naší činnosti, tedy od roku 1992, hradíme veškeré náklady spojené s provozem a s výplatnou pojistných plnění z toho, co vyděláme. Nikdy jsme v tomto směru nestáli státní rozpočet ani korunu. Na druhou stranu nás ale stát v průběhu 90. let vybavil pojistnými fondy ve výši necelých pěti miliard korun, které nám spolu s vlastními zdroji umožňují nabízet českým exportérům a bankám ochranu před tržně nepojistitelnými riziky spojenými s mezinárodním obchodem. Za patnáct let činnosti jsme pojistili vývozní úvěry, bankovní záruky a investice za bezmála 280 miliard Kč. Bez našeho pojištění by se neuskutečnily tisíce obchodních případů. Každá koruna z těch pěti miliard vložených do pojistných fondů znamená ke dnešku více než pětapadesáti korunový objem pojištěných úvěrů. A ačkoliv naše činnost rok od roku akceleruje, jsme schopni i nároky na doplňování pojistných fondů krýt z našich příjmů, takže teď jsme v situaci, že nejenom že žádné peníze z rozpočtu nečerpáme, ale naopak do něj přispíváme. Jenom loni jsme například zaplatili na daních 250 miliónů. Navíc jsme bez jakéhokoli státního vkladu vybudovali komerční pojištění krátkodobých pohledávek, v jeho rámci bylo dosud pojištěno dalších více než 600 mld. Kč krátkodobých úvěrů. Tuto činnost jsme vyčlenili do dceřiné společnosti Komerční úvěrová pojišťovna EGAP, v níž jsme právě teď prodali majoritní podíl za téměř 740 milionů. Rozhodně tedy státní rozpočet nezatěžujeme, ba naopak.

Všechny vyspělé země obdobné instituce jako je EGAP mají. Mimochodem, nyní podobnou instituci buduje i Čína. V čem si jsou exportní pojišťovny v zemích OECD podobné?

Především společnými pravidly, která určují co si stát smí dovolit, jak může postupovat, jaké minimální úrokové a pojistné sazby musí používat při poskytování úvěrů, aby si vývozci nekonkurovali rozsahem státní podpory, ale výlučně kvalitou a cenou. Dalším společným závazkem je ochrana životního prostředí a boj proti korupci. Společný je i trend, že tyto instituce nebudou požadovat nic od státního rozpočtu, což je princip, který my již řadu let dodržujeme. Institucionální podoba je ovšem v každé zemi jiná, což má své historické kořeny. My jsme akciová společnost, zatímco například obdobná instituce v Británii je součástí ministerstva obchodu, v Německu se jedná o privátní firmu provozující tuto službu pro stát na základě mandátní smlouvy a třeba v Dánsku zase o státní agenturu.

Jak může pojišťovna bojovat za přijatelné životní prostředí?

Obecná konvence pojišťovacích společností říká, že žádný projekt financovaný a pojišťovaný se státní podporou nesmí neúměrně poškozovat životní prostředí. V praxi to znamená, že u každého projektu financovaného úvěrem se splatností nad 2 roky vyhodnocujeme, zda by mohl mít negativní vliv na životní prostředí, a u takových, jako jsou elektrárny, doly, cementárny a podobně, vyžadujeme zpracování nezávislého odborného posudku. V něm se zkoumá, zda projekt dodržuje ekologické parametry Světové banky, které jsou uznány jako mezinárodní standardy. Projekty, které by tyto parametry nesplňovaly, a u nichž by došlo k ohrožení životního prostředí, prostě podpořit nemůžeme.

Dobře, tady se dá srovnávat, počítat dopady ale jak je možné při úvěrování potírat korupci?

Každý vývozce musí podepsat prohlášení, že při sjednávání kontraktu neporušil předpisy proti podplácení v mezinárodním obchodu, tedy že při získání zakázky nikoho neuplácel.

Ale to přece podepíše každý a praxe může být jiná!

Pokud dojde k nařčení z podplácení, o což se často postará konkurence, provedeme hloubkovou kontrolu pojištěného vývozu. Jestliže se podezření z korupce potvrdí, máme povinnost pojištění přerušit, nebo případně odmítnout pojistné plnění. Solidní firma si ale nedovolí, aby takový problém vůbec vznikl, a sama si tyto záležitosti hlídá. Světová banka navíc zveřejňuje na svých webových stránkách seznam firem, které se dopustily nekalého obchodování či úplatkářství, a které by tudíž měly být ze státní podpory vývozu vyloučeny. Kromě toho využíváme i vlastní databázi firem a partnerů našich firem. A mimochodem, žádná česká firma, která s námi spolupracuje, na černé listině Světové banky není.

Při poskytování úvěrů se vyhodnocují rizika investic či exportu do té které země. Kdo a na základě čeho tato rizika vyhodnocuje a určuje, která země či firma je spolehlivá, tedy které firmě se poskytne bez problémů pojištění a které například s vyšší pojistnou sazbou?

V rámci OECD pracuje skupina expertů, která pravidelně přehodnocuje zařazení jednotlivých zemí do kategorií podle míry teritoriálního rizika. Bere v úvahu aktuální údaje MMF a Světové banky a spoustu dalších faktorů, jako je například vnitropolitická, zahraničně politická a bezpečnostní situace, jak funguje státní správa a v neposlední řadě také zkušenosti úvěrových pojišťoven s platební morálkou v té které zemi. Od toho všeho se odvíjí zařazení zemí do jednotlivých rizikových kategorií, což rozhodujícím způsobem ovlivňuje výši minimální pojistné sazby, pod kterou nesmíme jít, pro úvěry do jednotlivých zemí. V každém konkrétním případě pak výše pojistného dále závisí též od délky úvěrového rizika a typu dlužníka. My však musíme umět správně analyzovat a zhodnotit také čistě komerční rizika spojená se zahraničním partnerem českého exportéra nebo jeho bankou, případně i s celým projektem, jaká je v daném teritoriu poptávka, dopravní obslužnost, jestli třeba i za pět, sedm let bude vyvezená technologie schopná přinášet takové výnosy, které zaručí splácení úvěru apod.

Jaké má EGAP vůbec zdroje informací?

Prvním zdrojem informací je sám vývozce, protože ten by měl dobře znát svého obchodního partnera a mít k dispozici jeho auditované výsledky podle mezinárodních standardů za několik posledních let. Často se žádostí o doplnění informací kontaktujeme přímo zahraničního kupujícího nebo budoucího dlužníka či ručitele. Dále do toho vstupuje banka, která také chce vědět koho financuje. Kromě vlastní databáze firem máme přístup i do mezinárodních databází, spolupracujeme s našimi partnerskými pojišťovnami ve světě, s renomovanými společnostmi zaměřenými právě na informace o firmách, takže podvést naši pojišťovnu není vůbec jednoduché.

Jiří Vavroň

© EGAP  2017
Mapa stránek