05.09.2007
Pavol Parízek: Nejslibnější trh pro Čechy je Rusko (Hospodářské noviny)

Český vývoz dosahuje rekordních hodnot a rekordní je i zájem o služby instituce, jejímž prostřednictvím stát své vývozce podporuje: Exportní garanční a pojišťovací společnosti (EGAP). Ta se podílí na složitých a rizikových zahraničních obchodech, do nichž by se české firmy bez státních garancí nebyly schopny či ochotny samy pouštět.

Letos v květnu však vláda rozhodla o částečné privatizaci důležité součásti EGAP. Dvě třetiny v její dceřiné Komerční úvěrové pojišťovně, která nabízí pojištění krátkodobých úvěrů při jednodušších obchodech, prodal stát za téměř tři čtvrtě miliardy korun belgicko-italskému konsorciu pojišťoven Ducroire-Delcredere a Sace. Je to jen první krok, po němž bude následovat privatizace celého EGAP? "V žádném případě," říká ředitel EGAP Pavol Parízek, podle něhož je státní pomoc při financování exportu nezastupitelná a používají ji i jiné evropské státy.

HN: Proč jste tedy vůbec letos dvě třetiny své dceřiné Komerční úvěrové pojišťovny EGAP prodávali?

Naše činnost stojí obrazně řečeno na dvou nohách. Jednak je to pojišťování krátkodobých dodavatelských úvěrů na čistě komerční bázi. Tuto činnost jsme už v lednu 2005 vyčlenili do samostatné společnosti, jež teď získala strategického partnera. Vedle toho ale nabízíme pojištění komerčně nepojistitelných rizik, spojených hlavně s vývozem technologií a investičních celků. Tady už fungujeme jako nástroj státní podpory exportu. A vzhledem k tomu, že prakticky každá vyspělá země má obdobnou státní instituci, nepředpokládám, že by mělo dojít ke změně - EGAP by měl nadále zůstat státním.

HN: Když pojištění krátkodobých úvěrů probíhá na čistě komerční bázi a nabízejí je i soukromé firmy, proč si tedy stát nechal v Komerční pojišťovně EGAP podíl?

Funkce EGAP jako instituce, která poskytuje státní podporu exportu, je doplňkem k pojištění, jež se nabízí na komerčním trhu. Tento trh ale prochází velkými výkyvy a nám účast v komerční pojišťovně umožňuje využívat informace o trhu a na případné výpadky reagovat. Navíc, jak se trh vyvíjí, segmenty komerčního pojištění a pojištění se státní podporou na sebe v některých bodech navazují.

HN: České firmy expandují do zahraničí a mají na to čím dál víc peněz. Jak se to projevuje u vás?

Zájem o naše služby roste. Předloni jsme se státní podporou pojistili úvěry, bankovní záruky a investice v hodnotě 22 miliard korun, loni už to bylo 30 miliard a letos od ledna už přes 34 miliard. Českým firmám se vrací schopnost vyvážet velké investiční celky - a že na trhu je po nich velká poptávka. My vlastně zažíváme druhý vrchol - už kolem roku 2000 dosahoval objem námi pojištěných úvěrů třiceti miliard korun, ale tehdy byla koruna vůči dolaru mnohem slabší, takže šlo o menší objem dodávek.

HN: Stojíte u největších obchodů domácích firem. V čem jsou dnes Češi ve světové konkurenci silní?

Třeba v dodávkách zařízení pro sklárny. Výrobce technologií na výrobu obalového skla Sklostroj Turnov už vybavil v Rusku a v dalších zemích bývalého Sovětského svazu 37 skláren. V Rusku prakticky neexistuje recyklace skleněných obalů, takže je tam obrovská spotřeba. Sklostroj tu má vlastně pořád tři čtyři rozestavěné sklárny, na jejichž podpoře se podílíme.

HN: A další obory?

Tradici má export obráběcích strojů. Připomenu třeba dodávku obráběcích technologií za několik milionů eur ze Škody Machine Tools do Číny. Úspěšným vývozcem obráběcích strojů je také brněnská Alta - ta získala v Rusku kontrakt na rekonstrukci závodu na výrobu vagonů za několik set milionů eur. Obrovský boom zažívá trh s technologiemi pro energetiku. Například Škodaexport pracuje na třech takových dodávkách v Pákistánu, další chystá v Indii... Rychle roste export technologií pro výrobu stavebních hmot - cihelny, cementárny...

HN: Jaké trhy jsou pro české vývozce technologií nejperspektivnější?

Mezi největší odbytiště pro Čechy v tomto segmentu patří Rusko, Turecko, Čína, Indie a Pákistán. Ale Rusko v poslední době převažuje. Ze 34 miliard korun našich letos pojištěných exportních úvěrů jsou dodávky za 13 miliard právě do Ruska. Boom je obrovský i v dalších zemích bývalého SSSR. Naopak Čína není z našeho pohledu pro české vývozce tak perspektivní. Čínský trh není jednoduchý: místní výrobci sílí, jsou stále více schopni konkurovat dovozu kvalitou i financováním. A nejsou tak úzkostliví v dodržování obchodních pravidel a předpisů, což evropské vývozce znevýhodňuje. Podobné to je v Indii - tam dovozci získají kontrakt jen tehdy, když poptávku nejsou schopny pokrýt domácí firmy. Čínské a indické podniky dokonce úspěšně konkurují našim vývozcům v některých technologicky náročných oborech na trzích Asie a Afriky.

HN: Nepřeceňují Češi trochu možnosti čínského či indického trhu?

Do jisté míry to je skutečně bublina. Číňané či Indové nejsou na dovoz odkázaní. Dovážejí, jen když na kontrakt sami nestačí, nebo když se chtějí dostat rychle k nejmodernější technologii. Už jsem slyšel pár šéfů podniků, jak si stěžují: My jsme tam vyvezli jedinou sérii a oni si už další technologie dělají podle té naší. Někdy dokonce tu okopírovanou produkci sami dovážejí na náš trh.

HN: Co Jižní Amerika nebo Afrika, kde měl český průmysl také kdysi slušnou pozici?

Trhy v Latinské Americe čeští vývozci v 90. letech z větší části opustili. Pár menších obchodů bylo v posledních letech snad jen v Mexiku. V Africe jsme tradičně silní v Alžírsku, Tunisku či Egyptě, méně v Sýrii a Íránu. I přes značné riziko se začíná obnovovat obchod s Irákem. Tradičně je pro české vývozce důležitý Střední Východ, ale - mám-li se vrátit do Evropy - tak samozřejmě také Balkán.

HN: Země, jež jmenujete, jsou hodně rizikové. Může se stát, že při rostoucím objemu pojištění tam budete muset častěji vyplácet pojistné náhrady. Nehrozí, že kvůli rostoucímu vývozu do těchto problematických oblastí budete potřebovat víc peněz od státu a že se aktivita vývozců daňovým poplatníkům prodraží?

Toho se nebojím. Podle zákona sice stát ručí za solventnost EGAP, a státní pokladna také poskytla peníze na rizikové fondy, jimiž disponujeme, ale my do jednotlivých obchodů vstupujeme na vlastní účet. Pečlivost při přípravě pojištění také výrazně snižuje pravděpodobnost pozdější pojistné události. Od roku 2000 fungujeme bez toho, aby nám stát musel dávat nějaké peníze. Naopak - jen na daních z příjmu jsme do státní kasy odvedli kolem půl miliardy korun.

Autor: Zuzana Kubátová

© EGAP  2017
Mapa stránek