22.10.2009
Pojišťujeme v národním zájmu (rozhovor pro přílohu HN Exportér)

Rozhovor s JUDr. Ing. Janou Ammerlaan, náměstkyní generálního ředitele EGAP

Nedávno jsem se dočetla, že jste nově začali pojišťovat v "národním zájmu". Trochu mě to překvapilo, protože jsem žila v přesvědčení, že jste vždycky pojišťovali v národním zájmu. Nebo se snad mýlím?

To se nemýlíte. Samozřejmě se dá obecně říct, že jako státem vlastněná úvěrová pojišťovna jsme po celou dobu pojišťovali rizika spojená s vývozem českého zboží, služeb a investic v národním zájmu. Protože je přece logicky v národním zájmu, aby se exportéři mohli pouštět do dlouhodobých projektů a prosazovat se i tam, kde tržní vztahy nejsou vyladěny na takovou úroveň jako třeba v Evropské unii. Export je hybnou silou naší ekonomiky a my se nemůžeme a ani nechceme omezovat jenom na nejvyspělejší trhy, ale chceme jít i do teritorií s poněkud vyšší mírou rizika, že přes všechno vynaložené úsilí a péči někdy nedostaneme zaplaceno. Ale s tím národním zájmem je to trochu jinak. Zákon 58/1995 Sb. o pojišťování a financování vývozu se státní podporou, který upravuje naši činnost, nám až dosud umožňoval pojišťovat pouze vývozce, kteří měli sídlo v České republice. Říká se tomu pojišťování vývozu zboží a služeb národního původu. Novela tohoto zákona, která vstoupila v účinnost 4. září, nám však umožnila přejít na princip podpory vývozu zboží a služeb v národním zájmu. Ten hlavní rozdíl mezi původem a zájmem je ten, že teď můžeme pojišťovat nejen vývozce se sídlem v ČR, ale za stejných podmínek také jejich zahraniční dceřinné společnosti.

Proč k této změně vůbec došlo?

Protože původní definice nám a našim klientům začínala být poněkud těsná. Kdo chce v dnešní konkurenci uspět, musí nejenom umět nabídnout kvalitu za přijatelnou cenu, ale být taky velmi pružný, aby se dokázal trvale etablovat na zahraničních trzích. A stále častěji to prostě bez trvalé přítomnosti nejde.

Můžete dát nějaký konkrétní příklad?

Při argumentaci v průběhu celého procesu přípravy a schvalování novely zákona jsem nejčastěji uváděla příklad exportéra, pro kterého je mnohem efektivnější vyvážet plechy a v zahraničí ve své dceřiné firmě na trubky je svářet než vyvážet rovnou od nás trubky, protože tak by prostě přepravoval vzduch na velkou vzdálenost. Dalším modelovým příkladem jsou dceřinné společnosti s funkcí obchodních zástupců, které prodávají výrobky svých českých mateřských společností na zahraničních trzích. A podobných případů, kdy se na nás klienti obracejí, jestli bychom neuměli poskytnout pojistnou ochranu jejich společnostem v zahraničí, je celá řada.

Jak bude pojišťování zahraničních dceřiných společností vypadat v praxi?

My budeme se zahraniční dceřinou společností českého exportéra zacházet úplně stejně jako by měla sídlo v České republice. Její dodávky budeme považovat za zboží nebo služby českého původu, což je důležité pro výpočet českého podílu na celkové hodnotě vývozu. Znamená to ale hlavně, že zahraniční dceřiná společnost bude moci v případě zájmu využít jakýkoliv z našich pojistných produktů, nejenom tedy řekněme klasické pojištění proti riziku nezaplacení za dodané zboží či služby, ale taky třeba pojištění bankovní záruky, úvěru na předexportní financování výroby nebo pojištění výrobního rizika.

Co se vlastně rozumí pod pojmem zahraniční dceřiná společnost?

Zahraniční dceřinou společností se pro účely pojišťování se státní podporou rozumí právnická osoba se sídlem v zahraničí, kterou mateřská firma se sídlem v České republice ovládá tím, že například vlastní, ať už přímo nebo nepřímo, více než polovinu základního kapitálu. Může se taky jednat o případ, kdy mateřská firma kontroluje nadpoloviční většinu hlasovacích práv spojených s účastí na základním kapitálu nebo může jmenovat většinu členů představenstva, dozorčí rady, správní rady či jiného obdobného vedoucího orgánu. Prostě matka musí dokázat, že má svoji dceru v zahraničí pevně v rukou a že minimálně po dobu trvání pojistné smlouvy se na tom nic nezmění.

Budete pojišťovat úplně všechno nebo musí být splněny nějaké podmínky, aby se vůbec dalo uvažovat o pojištění se státní podporou?

Samozřejmě, že jsme stanovili podmínky, z nichž alespoň jedna musí být splněna, abychom mohli pojištění poskytnout. Chceme se totiž stále držet naší základní linie, že pojištění se státní podporou musí mít kladný efekt nejen pro vývozce ale i pro stát. Nemá smysl tady všechno vyjmenovávat, ale když se například jedná o podporu malých a středních podniků, udržení zaměstnanosti, vývoz vyspělých technologií nebo pronikání na nové trhy, pak považujeme dodávku zboží a služeb od zahraniční dceřiné společnosti za český vývoz a můžeme ji pojistit.

Jak v tomto směru postupují v jiných zemích?

Na principu podpory vývozu v národním zájmu je už dnes založena činnost řady úvěrových pojišťoven vyspělých členských států OECD. Za všechny můžu jmenovat například Kanadu, Dánsko, Švédsko, Belgii nebo Velkou Británii. Začalo to v devadesátých letech jako reakce na globalizační procesy a s tím související potřeby vývozců. Nejvíce zemí se pak k tomuto principu přihlásilo v letech 2003 až 2007, kdy se taky začal výrazně zvyšovat zájem českých firem o pojištění dceřinných společností v zahraničí. Nejsme tedy mezi prvními, ale ani posledními, kdo přechází na princip podpory vývozu v národním zájmu. Jsme velmi rádi, že k tomu došlo, protože doba pro to, jak se říká, určitě dozrála a další trvání na principu národního původu by mohlo naše exportéry značně znevýhodňovat v mezinárodní konkurenci.

© EGAP  2017
Mapa stránek