18.04.2013
Vietnamci znají nás, my ale o nich nevíme nic (Ekonom – rozhovor s Janem Procházkou)

Nenamlouvejme si, že když chodíme do vietnamské večerky, známe vietnamský byznys, říká nový šéf pojišťovny EGAP Jan Procházka. Podle něho si v této asijské zemi už řada tuzemských exportérů vylámala zuby. „Vietnamci umějí prostoupit do naší duše, ale my je vůbec neznáme. Milion Čechů ve Vietnamu nestudovalo,“ varuje Procházka.

Jaké firmy či obory vládnou mezi vašimi klienty? Říká se, že pojišťujete jen vyvolené.

Třicet procent v loňském roce dělaly velké investiční celky, zakázky pro výrobu a distribuci elektřiny, plynu, tepla a klimatizace. Šestnáct procent pozemní a potrubní doprava. Je pravda, že čelíme kritice, že dáváme stále stejným firmám. Ano, to je pravda, ale na druhé straně ono není jednoduché najít si nějakého nového exportéra, kterého si vychováte z malé či střední firmy a uděláte z něj podnik, který ročně bude potřebovat 10 miliard pojištěného exportu. Ale uložil jsem si, že budu komunikovat s těmi, kteří v minulosti byli mezi našimi klienty a teď nejsou. Mým úkolem je trochu to naředit. Teď se musí export podpořit, seč to jde, a potom se můžeme bavit o tom, zda dostává někdo moc, nebo málo.

Nyní pracujete na novém systému hodnocení rizik exportu. v čem se bude lišit od toho předešlého?

Nově zohledňujeme mnohem více kritérií. Třeba rizika na zemi, na obor, na sektor, na dlužníka, teď už se to porovná ze všech stran a podle toho se nastaví cena pojištění. Takže se může klidně stát, že když jste 20. dodavatel autobusů do téhož teritoria, cena pojištění zakázky bude dražší. Protože dodáváte do míst, kam už dodávají jiní, a vy nám třeba vystrnadíte jiného našeho klienta.

Kdy exportéra nepojistíte vůbec?

Jedním ze základních předpokladů jsou tři roky po sobě kladné hospodářské výsledky. Neplatí na nás výhrůžky, že export je jejich jediná šance, aby nemuseli propouštět lidi. Vždyť v takovém případě je vysoce pravděpodobné, že skončí dříve, než stačí zakázku vyrobit. Nedávno jsem jednal s firmou, která si stěžuje, že je dva roky zdržujeme. Ale oni jsou pět let v záporných číslech.

Jakých dalších novinek se letos exportéři dočkají?

Vytváříme koeficienty, díky nimž budeme vývozcům schopni říci, že na desetistupňové škále mají například rating tři, a že je tedy s největší pravděpodobností nepojistíme, nebo mají osmičku, a stačí splnit jen ještě nějakou podmínku. Také jsme zrychlili celý schvalovací proces. Dříve například jednání o tom, zda určitý export pojistíme, nejprve jela po obchodní linii a připomínky o rizikovosti se probíraly později. Bohužel se stalo, že obchodní oddělení mělo jiný názor než kolegové z oddělení analýz. Nyní by měly obě skupiny vystupovat jednotně.

Pojistná kapacita EGAP je v tuto chvíli 270 miliard. hovoří se o navýšení, o kolik?

První návrh je o 10 miliard, tedy na 280 miliard korun. Letos máme v plánu pojistit nový export zhruba za 60 miliard.

Loni představoval pojištěný objem vývozu rekordních 72 miliard korun, letos čekáte jen 60 miliard. Proč ten pokles?

Projekty se dělají tři roky, takže je začátkem roku předčasné říkat, kolik se jich uzavře letos, a kolik tedy budeme pojišťovat. Každoročně je to vždy nad 50 miliard korun. Jen v Bělorusku se podle prvních signálů rýsují zakázky za 70 miliard korun. Ale to jsou spíše přání než skutečné možnosti. Podle zkušeností víme, že obvykle vyjde maximálně třetina. Takže je předběžné teď odhadovat celý rok. Není to dogma, ale jen plán, že letos pojistíme nový export za 60 miliard.

Dosud exportovaly české firmy především do Německa, nyní se aktuálně tlačí do ruska, ale i ostatních zemí SNS. Nedopadneme jako s Německem, že na nich budeme exportně moc závislí?

Nemáme v plánu omezení Ruska. Do Ruska směřovalo v roce 2012 celkem 44 nových pojistných smluv v souhrnné hodnotě 19,7 miliardy korun. Můžeme si stokrát říkat, že už je toho tam moc, ale Evropa je v problémech, Latinskou Ameriku se učíme, a snad dobře, Afrika je téma budoucnosti. Asii moc chceme, ale ne vždy se nám tam daří, a proto máme Rusko.

Nedávno jste se vrátil z Indie. Jaké obory tam mají šanci?

Hlavní téma naší návštěvy byla Afrika. My jsme se nebavili o tom, co Češi mohou postavit v Indii, ale na nejvyšší úrovni jsme jednali na téma, co Češi společně s Indy mohou postavit v Africe. Indové zastávají názor, že Amerika je pro ně moc daleko, Evropa složitý trh, takže sledují zájmy Číňanů v Africe. Proto si myslím, že největší šanci na realizaci mají projekty typu Češi spolu s Indy vybudují elektrárnu v Africe. Ale samozřejmě i na indickém trhu je obrovský prostor pro železnice, pro přepravu čehokoli, i třeba produktovody.

Začal boom zájmu o Vietnam, kde jsme prý dobře zapsaní stejně jako v Rusku, přesto nad touto zemí nejásáte. Proč?

Oni znají nás, ale my neznáme je, a to vůbec. Umějí prostoupit do naší duše, kdyby chtěli exportovat k nám, tak se jim bude dařit, ale naopak? Milion Čechů nestudovalo ve Vietnamu. Plno firem se chytlo na lep, že je to spřátelená země, ale nemáme tam takové úspěchy, jaké bychom očekávali. Je to strategická země, ale dost nejen českých exportérů se tam spálí. Nenamlouvejme si, že když chodíme do vietnamské večerky, známe vietnamský byznys.

Když se bavíme o rizicích, jak se vám daří vymáhat vaše pohledávky?

Letos máme rekordní rok, podaří se nám vymoci nejvíce v historii. Ale nemohu to ještě prezentovat, přestože peníze za jednu velkou akci už jsou na účtu. Jde o necelou miliardu korun. Je to asi pět let stará záležitost v Kazachstánu.

Když tak mi jen vyvraťte, že se mýlím. EGAP pojistil v roce 2007 vývozní odběratelský úvěr cementárny, kterou stavěl přerovský exportér PSP Engineering. Klient v Kazachstánu zkrachoval, nezaplatil a psalo se, že ztráta EGAP by mohla vyrůst až na 50 milionů eur, tedy přes miliardu korun...

Opravdu to nemohu komentovat.

Máte vyčíslenou sumu, kterou už pojišťovna navždy ztratila?

Akce, kterou jste jmenovala, byla nevymožitelná. Brala se jako opravdu ztracená. Proto se nedá říci nikdy, nebo navždy. Samozřejmě pokud firma zkrachuje a nemá majetek, tak je to také otázka na nás, zda stále restrukturalizovat a dávat dlužníkům šance a posílat lidi do představenstva, nebo začít prodávat. Pokud firma vyrábí ve vysoce konkurenčním oboru a nedaří se jí, tak říkám: „Proboha, neváhejme řešit prodej pohledávky.“

Autor:
Marcela Honsová

© EGAP  2017
Mapa stránek