22.01.2016
Bojíme se krachu dalších firem v Rusku (Hospodářské noviny )

Úvěry pojištěné společností EGAP v Rusku přesahují 44 miliard korun, říká šéf pojišťovny Jan Procházka. Ohrožují je slabý rubl a levná ropa.

Letos poprvé vyplatí státní exportní pojišťovna EGAP na pojistném více než čtyři miliardy korun, říká v rozhovoru pro HN její šéf Jan Procházka. I když za většinu mohou starší případy, i loni některé úvěry zkrachovaly. Největší je ruská paroplynová elektrárna Poljarnaja na severním Uralu. Situace v Rusku se navíc nezlepšuje, levná ropa a slabý rubl dále komplikují splácení úvěrů.

HN: Podle ministerstev financí a průmyslu máte mít za loňský rok ztrátu pět až osm miliard korun. Platí to?

Na přesná čísla je stále brzy. Je teprve leden a ještě je tu spousta splátek, které mají přijít. Bližší odhady budeme moct udělat až v únoru. Ztráta bude určitě v jednotkách miliard korun, všechno ale závisí na tom, jak velké rezervy nám auditor přikáže vytvořit. Platí totiž, že i když teoreticky nějaký obchodní případ selže v prvním čtvrtletí, auditor, který tu u nás už nyní je, ho započítá do rezerv loňského roku. Například situace s ruským rublem se opět komplikuje a máme obavy, že některé již restrukturalizované případy mohou mít problémy. Nejhorší je Poljarnaja

HN: Jak moc bude rozhodovat největší „krach“ loňského roku – sibiřská elektrárna Poljarnaja? Vedení EGAP navrhlo, aby se kvůli chybám ve smlouvě České exportní bance vyplatilo jen 20 procent z pojištěných 6,8 miliardy korun.

Zatím je případ projednán na úrovni škodního výboru a představenstva, ale ještě čekáme na rozhodnutí dozorčí rady. Detaily komentovat nemůžeme. Projekt Poljarnaja se nedokončí. Na druhou stranu se nám ale v posledních dnech roku podařilo i s pomocí velvyslance Vladimíra Remka a exportéra dostat splátky úroků od strojírny Uralvagonzavod, kde se také úvěry pohybují v nižších jednotkách miliard korun.

HN: Zde diplomatický tlak pomohl. Proč u projektu Poljarnaja nepomohlo ani angažování prezidentů Česka i Ruska?

Zatímco u elektrárny úvěr zjevně neměl nikdy vzniknout a je otázka, zda je tam poptávka po elektřině, tak u Uralvagonzavodu byla česká technologie potřeba a válcovací linky jsou několik let využívány. Pro nás je řešení splátek Uralvagonzavodu naprosto zásadní – pokud by neplatil takto důležitý ruský strategicky podnik, pak by byla otázka, kdo v současné době vůbec splácet může.

HN: V Rusku mají problémy také realitní projekty skupiny PPF a stavební firmy PSJ. Jak to vypadá?

Jsou to všechno případy, které se intenzivně řeší. Platební morálka v Rusku se samozřejmě zhoršila. Ale stále platí to, že spolu komunikujeme a ve spolupráci s bankami a klienty se snažíme projekty udržet při životě. I přes složitou situaci loni z Ruska přišly splátky za více než 5,6 miliardy korun.

HN: V Rusku jste měli pojištěno více než 50 miliard korun. Jak jste tamní krizi zvládli?

Právě teď máme v Rusku 105 pojištěných úvěrů, loni jich bylo 19 splaceno. Zbývá tam stále 44 miliard korun. Řadu případů jsme museli restrukturalizovat, upravit splátkové kalendáře, což nás čeká i letos. Situace není vůbec jednoduchá, zatím se nám ji ale daří ustát. Dokonce jsme v Rusku pojistili několik obchodů malých i větších firem. Zpřísnili jsme nicméně požadavky – muselo se jednat o silný subjekt ideálně kotovaný na burze, s příjmy v dolarech nebo eurech, silnou banku apod.

HN: Dopadly problémy Ruska na objem pojištěných obchodů?

Loni jsme pojistili obchody za 40,5 miliardy korun do 35 zemí světa, v podstatě to odpovídá plánu. Největším projektem byl vývoz kolejí do Ázerbájdžánu zhruba za sedm miliard korun. Jedná se ale jen o první polovinu, druhá část se vyveze zhruba za dva roky. Podařilo se nám pojistit nemocnice v Laosu či v Papui-Nové Guineji, chemičku PhosAgro v Rusku, autobusy za několik stovek milionů do Ázerbájdžánu.

HN: Kolik jste loni vyplatili na pojistném?

Poprvé v historii to bude více než čtyři miliardy. Většina těch věcí jsou ale starší případy. Největší díl stále tvoří ruské sklárny. Na druhou stranu jsme na vybraném pojistném inkasovali téměř 1,5 miliardy. A byli jsme úspěšní ve vymáhání dluhů a zábraně škod, kdy se nám podaří u již nahlášené pojistné události znovu rozjet splácení. Vymohli jsme více než 560 milionů a zábrana škod je téměř jedna miliarda korun. Z dlouhodobé statistiky víme, že v průměru 24 procent spadlých úvěrů nakonec vymůžeme zpátky, i když spory trvají třeba několik let. Turecká nervozita

HN: Hrozí letos krach nějakého velkého projektu? Jak vypadá projekt turecké elektrárny Adularya?

Nemohu to komentovat ani za Vítkovice, ani za ČEB. Konečně se ale u elektrárny kouří z komína a blíží se zapojení prvního bloku do sítě. To je naprosto stěžejní věc – potřebujeme, aby už elektrárna stála a generovala peníze. Je to projekt, který se neúměrně vleče, bylo stanoveno mnoho nereálných termínů. Nyní je turecký klient nervózní, subdodavatelé jsou nervózní, Vítkovice jsou nervózní, ČEB je nervózní. A my? Nervozita je asi slabé slovo. Je rozpůjčovaných 11,5 miliardy korun, což jsou obrovské peníze.

HN: Současné vedení EGAP bojuje s množstvím toxických úvěrů. V minulých letech jste například kompletně změnili pojistné podmínky a loni jste se pustili do nepopulárního navyšování spoluúčastí…

Těch změn bylo víc, kromě všeobecných pojistných podmínek jsme zpřísnili pravidla českého podílu, omezili projektové financování, zavedli přísnější koncentrační limity – to byl problém například u zmiňovaných ruských skláren. Od září loňského roku jsme také změnili podmínky pro spoluúčast. Víceméně to znamená, kolik rizika zůstane na EGAP a kolik doplatí v případě problémů exportér a financující banka. Ta se z dosavadních pěti procent nově pohybuje mezi 0 a 10 procenty podle rizikovosti teritoria a případu. Druhou stejně důležitou změnou je systém bonusů a malusů, který počítá historii případů té které banky. Podíváme se tedy, kolik nám přinesla škod nebo jak aktivně vymáhá padlé případy. A podle toho se zase upravuje výše spoluúčasti klienta, přičemž tam neexistuje vrchní „záklopka“.

HN: Jaký je nejhorší malus, tedy penále, který jste zatím dali? A komu?

To opravdu nemohu říct. Jen obecně – od Nového roku mají tři banky malus, pět jich má bonus, ale většina bank má původní nastavení.

HN: Problémy měla i Česká exportní banka. EGAP fungoval často tak, že pojistil vše, o co si ČEB řekla. Jaký je její podíl na vašem portfoliu nyní?

Abych byl objektivní – občas to v minulosti také bylo naopak, že banka zafinancovala to, co se EGAP rozhodl pojistit. Za loňský rok je ČEB mezi bankami u našich nových případů až na třetím místě, její podíl se snížil.

HN: EGAP je také akcionářem ČEB. Loni jste zmínil plán, že tento podíl prodáte spolu s podílem v úvěrové pojišťovně KUPEG. Jak to vypadá?

Je to jedna z věcí, jak snížit dopady našeho hospodaření na státní rozpočet. Nedá se očekávat, že by se náš podíl v ČEB prodával na trhu. Protistranou bude každopádně stát. U KUPEG stále diskutujeme s belgickým akcionářem, víc bych k tomu nyní neříkal.

HN: Jakou mají podíly hodnotu?

U státních entit je to oceňování složitější, neoceňuje se totiž jen výnosovost podniku, ale hlavně to, jestli se například v případě problému stát za firmu postaví a tak podobně. Tu hodnotu teď říkat nemohu, i když na ocenění pracujeme (ve výroční zprávě 2014 si nicméně EGAP pětinu v ČEB ocenil na 961,5 milionu Kč a třetinu v KUPEG na 130,4 milionu, pozn. red.). Kromě prodeje podílů ještě pracujeme na třetí možnosti, jak získat peníze – vydání podřízených dluhopisů. Setkali jsme se s největšími hráči na trhu a nyní jednáme s ČNB, jestli by nebyl jednodušší syndikovaný úvěr, který by si koupily české banky. Kolik to bude, uvidíme podle toho, jaké budou naše požadavky na kapitál kvůli nové evropské regulaci Solvency II. Pojištění projektů v Íránu

HN: Od prosince nemůžete pojišťovat nejrizikovější země, včetně Íránu, proti kterému tento týden skončily sankce. Co se stalo?

Celý loňský rok u nás probíhala kontrola České národní banky na téma řízení rizik. Skončila v prosinci, naštěstí bez sankcí a pokuty, nyní je nastavený smírčí režim, v rámci kterého jsme se dohodli, co je třeba upravit. Jádro pudla je v tom, že se máme řídit podle dvou zákonů – zákona o pojišťovnictví a zákona 58 o podpoře exportu. Otázka tedy je, zda jsme typická pojišťovna, nebo státní instituce podporující export. A ČNB jako regulátor nás bere jako klasickou pojišťovnu.

HN: Co po vás tedy přesně chce?

Jsou to všechno spíše věci technického rázu. A než se vyřeší, neměli bychom pojišťovat export do těch nejrizikovějších oblastí. Vznikl tým, který se tím zabývá a jejž osobně řídím. Centrální banka po nás chce vše vyřešit do konce března, věřím ale, že se nám to podaří do konce února. Nemělo by to mít žádný dopad na exportéry, všechny rozjednané případy můžeme dotáhnout. Sankce proti Íránu padly o pár týdnů dříve, než se obecně čekalo. Nějakou dobu teď bude trvat administrace všech opatření – pro nás je samozřejmě nejdůležitější zrušení bankovních sankcí a opětovné navázání platebního styku s evropskými bankami. Opatření ČNB se sice týká také Íránu, ale v současné době nás nijak nelimituje. Zatím jsme neobdrželi žádnou závaznou žádost o pojištění a ze zkušenosti víme, že zpracování jednotlivých případů bude také v Íránu chvíli trvat.

© EGAP  2017
Mapa stránek