01.02.2016
Exportéři mají v roce 2016 našlápnuto k dalšímu růstu (komora.cz)

Česká republika je třetí nejotevřenější ekonomikou Evropy. Poměr vývozu k HDP dosahuje 83,6 %. Je proto zřejmé, že růst tuzemské ekonomiky přímo závisí na tom, jak se českým vývozcům daří. Podle propočtů Světového ekonomického fóra je Česká republika z pohledu závislosti české ekonomiky na výkonu exportně orientovaných firem na 11. místě z 215 sledovaných zemí světa. V aktuálním vydání Komory.cz jsme se zaměřili na to, co exportní firmy potřebují, aby byly úspěšné.

„Exportéři velmi dobře využívají možnosti, které se nám nyní naskytly. Ať jde o skvělé podmínky pro úvěry a jejich využití pro investice, nebo o možnost získání proinvestičních dotací na technologie. Také pomáhá nízká cena ropy, nízká inflace, stále ještě relativně nižší mzdy, nižší kurz koruny a poměrně nízké daně,“ vypočítává příčiny úspěchu českých vývozců Jiří Grund, předseda Asociace exportérů. Zároveň ale upozorňuje, že takováto souhra pozitivních okolností nebude trvat stále. „Je na českých firmách, aby tohoto výjimečného období využily, vybudovaly konkurenceschopné firmy 21. století a zajistily si tak postavení na trhu na delší čas,“ apeluje Jiří Grund. Prognóza pro rok 2016 je příznivá. Asociace exportérů očekává ekonomický růst kolem 2,5 %, opět bude tažený exportem, takže poroste i export a z loňské předběžně stanovené sumy 3,8 bilionů korun bude atakovat hranici čtyř bilionů. Podobný pohled má i ekonomický analytik Hospodářské komory České republiky Petr Zahradník. „Rozumný růst exportu z roku 2015, který se pohyboval kolem šesti procent, bude pokračovat i v roce 2016,“ předpokládá.

Nová teritoria

Česká republika je pevně začleněna v Evropské unii. Proto nepřekvapí, že 83 % českého exportu míří do zemí EU a třetina vývozu směřuje do Německa. Vzhledem k ekonomické i kulturní provázanosti Evropy je to naprosto logické. Na druhé straně to však vede ke zranitelnosti naší ekonomiky. Platí, že pokud dojde k recesi v Německu, objeví se s určitým zpožděním i v České republice.
Další růst vývozu je podmíněný proniknutím na nové trhy. Vláda a vládní instituce export dlouhodobě podporují. Existuje vládní Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR pro období 2012 až 2020, jež si vytkla za cíl, aby se Česko stalo do roku 2020 jednou z dvaceti nejvíce konkurenceschopných zemí světa. K této vládní strategii přibyl v minulém roce další materiál, na němž spolupracovalo Ministerstvo zahraničí spolu s agenturou CzechTrade, Ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky a s dalšími institucemi. Jde o Mapu oborových příležitostí, která poskytuje komplexní přehled možností uplatnění jednotlivých odvětví průmyslu v různých zemích světa. Bezmála čtyřsetstránková mapa, jež je na stránkách MZV ke stažení, zahrnuje celkem 103 zemí a 23 oborů.

Mise a jejich materializace

Pouhé přehledy ale nestačí. Aby se firmy na nových trzích prosadily, potřebují znát místní specifika a mít podporu vládních institucí. Na poli ekonomické diplomacie je velmi aktivní Hospodářská komora České republiky, jež organizuje řadu misí. Jejich přehled, úspěšnost a plány pro rok 2016 si můžete přečíst na straně 30. Podnikatelské mise oceňuje i Asociace exportérů. „Jsou důležité zejména při startu firem v určité zemi,“ říká Jiří Grund. S tím souhlasí i Petr Zahradník a doplňuje: „Pro další růst exportu bude klíčové, zda se naplní předpoklad, že se tyto mise začnou materializovat.
K významným teritoriím patří například Asie. Kromě Číny je to i třeba Írán, kde je vysoce konkurenční prostředí a zároveň v něm má Česká republika velké renomé z 60. a 70. let. Totéž platí pro Latinskou Ameriku. Po určité politické stabilizaci bude možné obnovení vztahu s Ruskem, které sice pro Českou republiku nebylo z exportního hlediska celkově tolik významné, ale v některých oblastech, například ve strojírenství nebo potravinářství, pro nás zajímavé je,“ upozorňuje Petr Zahradník.
S materializací misí souvisí skutečnost, že se firmy po prvních kontaktech potřebují na novém trhu udržet, upevňovat si postavení a rozšiřovat své působení. „To je především úkol obchodních radů a ambasád a jejich pracovníků. Výsledky záleží na tom, jak schopní lidé tam pracují,“ domnívá se Jiří Grund. Asociace exportérů podle jeho slov pozitivně hodnotí především vyřešení sporu mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem zahraničních věcí, který se týkal působení obchodních radů a jejich defi nitivního zařazení. Kladně hodnotí Asociace exportérů také činnost agentury CzechTrade v různých zemích, kde je firmám k dispozici. „Ve spolupráci obchodních radů na velvyslanectvích a poboček CzechTrade a CzechInvestu vidím pořád rezervy,“ konstatuje Petr Zahradník.

Dobytí ráje?

Jiří Grund doporučuje ještě jednu zemi, na niž by se měli čeští exportéři zaměřit: Spojené státy americké. A to i z vlastní zkušenosti. Jeho firma Grund se celé dva roky snažila o proniknutí na americký trh a nakonec uspěla. „Máme tam zastoupení. A od letošního roku se tam naše produkty začnou prodávat v kamenných obchodních domech,“ říká majitel úspěšné firmy z Mladých Buků v Krkonoších. Proč usiloval právě o úspěch v USA? „Je to velký trh. Komu se tam povede uspět, ten má velkou budoucnost. Po vleklých problémech se v USA ustálil bankovní trh a díky břidlicovému plynu jsou nezávislí na zemích OPEC, což jim dodává ještě větší sílu. Je ale důležité, aby Evropská unie dotáhla dohodu o bezcelním obchodu s USA,“ připomíná Jiří Grund.
Petr Zahradník doplňuje: „Je důležité, jak dopadne TTIP, tedy Transatlantická dohoda o obchodu a investicích mezi Evropskou unií a USA. Když bude uzavřena, bude to velký impulz. Česká republika i země EU by mohly víc těžit z toho, že FED zvedl úrokové sazby a v Evropě jsou nízké - zlepší se tedy měnové podmínky pro financování podniků. Musely by se ale sblížit podmínky v oblastech, jako jsou ochrana trhu nebo pravidla pro veřejné zakázky.
A určitě to nepřinese efekt už v roce 2016,“ upozorňuje zkušený makroekonom.

Financování exportu

Když Jiří Grund vyjmenovával výhody, díky nimž jsou čeští exportéři úspěšní, uvedl podmínky pro úvěry, které jsou díky nízkým úrokovým sazbám pro podnikatele výhodné. „Řadu let zde působí Česká exportní banka a EGAP, který úvěry pojišťuje. Dřív byly zaměřeny na velké firmy, popřípadě na financování rozsáhlých projektů a investičních celků. Nyní se situace mění a obě instituce se snaží pracovat i se středními firmami a mají pro ně připraveny různé programy,“ pochvaluje si šéf Asociace exportérů.
Podle Petra Zahradníka je role České exportní banky a pojišťovny EGAP nezastupitelná. „ČEB a komerční banky mají mezi sebou komplementární vztah v oblasti vzájemně sdíleného rizika. Komerční banky pokrývají komerční rizika, ČEB začíná tam, kde je jinak export neúvěrovatelný, zejména s ohledem na politická a jiná rizika. ČEB je v rizikových oblastech dominantní. Když se chce exportér etablovat na novém trhu, ideálně s investičním projektem, je to přesně role pro ČEB a EGAP. Ze standardní komerční instituce totiž finance nedostanete,“ vysvětluje makroekonom. Komerční banky sice podle něj mají v současné době sílící úvěrový apetit, nicméně narážejí na určitou konzervativnost a nepřekračují zavedená schémata. Jako příklad uvádí Írán. „To je klasický příběh s otevřeným koncem. Může to dopadnout špatně, ale také skvěle a pak bude platit, že kdo přijde za rok, ten lidově řečeno utře ústa,“ líčí Petr Zahradník. V bance dříve pracoval, takže prostředí dobře zná. Jak upozorňuje, velké české banky se profilují coby univerzální a export berou jako doplněk svých služeb. I proto tu vidí prostor pro nový subjekt, který by se mohl vzhledem k síle tuzemského exportu na tuto oblast zaměřit. Mohlo by jít o specializovanou instituci, případně i o soukromé investory. Ti dnes podporují například start-upy. Do budoucna by se mohli zaměřit právě i na export.
Jiří Grund z Asociace exportérů však vidí hlavní sílu v České exportní bance a v EGAPu. „Je důležité mít dobrou myšlenku, kvalitní exportní artikl a solidního partnera. Poté není velký problém získat pojištění a financování exportu,“ říká. Když se svou firmou Grund pronikal na americký trh, úzce spolupracoval s Českou exportní bankou, která jeho snahu spojenou s nákupem nových strojů a technologií podpořila.

Budoucnost? Je dobře našlápnuto

Předpovídat, kam se bude český export dlouhodobě vyvíjet, není snadné, ale náznaky jsou jasné. Podle Asociace exportérů bude pokračovat orientace na země Evropské unie a Německo, jež je naším přirozeným partnerem. Pro úspěch potřebují čeští exportéři především stabilní a předvídatelné prostředí, nízké daně a nezvyšování nároků na firmy (například požadavek na proplácení prvních tří dnů nemocenské). „Asociace exportérů se chce zaměřit na to, aby český export napomáhal konkurenceschopnosti českého průmyslu. Budeme pokračovat v našich Exportních fórech, které pořádáme dvakrát do roka a jichž se účastní ministři i zajímaví zahraniční experti. Smyslem těchto akcí je pokusit se předem odhadnout možné problémy exportu,“ popisuje Jiří Grund hlavní poslání Asociace exportérů.
Podle Petra Zahradníka by se firmy měly víc zaměřit na finalizaci produktů. „Do budoucna by podle mě měla být posílena snaha a schopnost exportérů vyvážet finální produkt, a ne jen komponentu, kterou někdo jiný například v Německu kompletuje a prodává ji jako svůj výrobek. Tím se naši exportéři připravují o obchodní marže,“ upozorňuje Petr Zahradník.
Další oblast, v níž uznávaný makroekonom spatřuje rezervy? Česká republika by kromě přebytku obchodní bilance měla mít i přebytek běžného účtu.
Tedy omezit odliv kapitálu. V EU podle jeho slov máme třetí největší rozdíl mezi HDP a HNP, což právě odliv kapitálu odráží, a v této oblasti by měla být ekonomická diplomacie aktivnější. Například v podpoře exportu českého kapitálu i know-how do zahraničí.
To, že lze odlivu kapitálu ze zemí, kde je vyprodukován, do mateřských společností v zahraničí účinně zabránit, dokumentuje Petr Zahradník na příkladu Estonska. Korporace, které vyvádějí celý zisk, jsou tam zdaněny řádově víc než ty, které zisk reinvestují, případně jej používají třeba ke zvelebení okolí.

Efekt měnové intervence

Exportérům výrazně pomohly i intervence České národní banky, jež se snaží udržet kurz české měny nad 27 korunami za euro. „Asociace exportérů, jako největší asociace svého druhu v České republice, se tímto opatřením dlouhodobě zabývá a vyhodnocuje ho. Intervence ČNB přinesla českému exportu za první rok o 270 miliard vyšší tržby. Celkově vzato intervence nejenže zabránily deflaci se všemi negativními dopady, ale navíc pomohly zachovat víc než padesát tisíc pracovních míst a dalších 25 tisíc jich vytvořit. Do státního rozpočtu tato intervence přinesla příjmy vyšší o zhruba sedm miliard korun na daních a další finance z odvodů DPH,“ vypočítává Jiří Grund. Pro kontrast uvádí situaci z dřívější doby, kdy kurz koruny propadl pod 23 korun za euro a řada českých firem již v této situaci podle něj doslova ztrácela podstatu své existence. „Současný stav je pro export dobrý a vydrží minimálně do konce letošního roku. Jsem přesvědčen, že nové vedení ČNB bude i nadále postupovat odpovědně a nenechá český export padnout. Byla by to škoda, a hlavně k tomu není důvod,“ zdůrazňuje Jiří Grund.
Petr Zahradník doplňuje: „Za 26 let od revoluce se měnové podmínky zpřísnily a tržní prostředí se přiostřilo. Je však potřeba znovu připomenout, že úrokové podmínky jsou dnes pro firmy nejlepší, a jen těžko lze odhadovat, co by se stalo, kdyby došlo k návratu k dvouciferným sazbám.“ Měnové intervence a nízké úroky jsou ale podle něj jednoznačnou výhodou, jež posiluje konkurenceschopnost českých exportérů. Co ji naopak v jeho očích snižuje? „Překážky jsou jednak systémově regulační, jednak zapříčiněné našimi stereotypy. Často máme tendenci dělat totéž co naši předkové, trochu nám chybí přirozená touha po inovacích. Je pravda, že tím, že budeme opatrní, se do pekla nedostaneme, ale na druhé straně se nedostaneme na špičku,“ myslí si Petr Zahradník.
Rezervy ze strany státu podle něj spočívají zejména ve zmíněné regulaci. S tím se ale musí čeští exportéři vyrovnat, neboť nelze očekávat, že by v letošním roce došlo k významným změnám. „Objektivním testem jsou různé žebříčky konkurenceschopnosti.
Náš posun vzhůru není ani tak dán tím, že bychom se významně zlepšili, spíš ti ostatní se zhoršují. Je ale fakt, že naše ekonomika má výhodu v tom, že se nepotýká s fatálními strukturálními problémy jako například ekonomiky na jihu Evropy,“ uzavírá makroekonom.

© EGAP  2017
Mapa stránek