23.06.2016
Jan Procházka (Ekonom)

Retro taxíkem po Kubě a na kole po Jizerkách, takové jsou cesty generálního ředitele Exportní garanční a pojišťovací společnosti.

Poznávacím znamením toho, že Jan Procházka, generální ředitel firmy EGAP, míří pracovně do zahraničí, jsou bezdrátová sluchátka a prášky na spaní. Obojí mu pomáhá překonávat hlavně delší letecké trasy.
Obvykle tak čtyři hodiny pracuje, věnuje se třeba vyřizování e-mailů, a další čtyři tvrdě spí. Aby si v economy třídě zajistil soukromí, uzavírá se do sobě příjemného prostředí, pouští si vlastní hudební výběr – rock a metal. Na cestách ho doprovází singly od Coldplay, Faith No More, Foo Fighters, z českých Kryštof a Priessnitz.
„Vždy začínám Learn to Fly od Foo Fighters, to je můj rituál. Když si pustím tuhle hudbu, vím, že let dobře dopadne,“ tvrdí Procházka s tím, že ale není pověrčivý.
Po absolvování dvou vysokých škol působil Procházka jako hlavní analytik ve společnosti Cyrrus, obchodující s cennými papíry, a posledního tři a půl roku je generálním ředitelem Exportní garanční a pojišťovací společnosti. Úvěrovou pojišťovnu za tu dobu se spolupracovníky očistil od mnoha nesplacených pohledávek a dal větší prostor i firmám střední velikosti. EGAP pojišťuje dlouhodobější bankovní úvěry financující český export do problematických zemí, takže její šéf bývá často v zahraničí, i když jen na krátký čas.

Přestože procestoval Zemi křížem krážem, nikde se nezdržel příliš dlouho, aby mohl tvrdit, že některý stát zná dobře. Obvykle se po jednání nebo po podpisu smlouvy rychle vrací domů.
„Ale třeba na takové Kubě jsem opravdu cítil genius loci,“ tvrdí Procházka. Kromě toho, že od Kuby letos v květnu získala státní úvěrová pojišťovna už poslední splátku za všechny nesplacené dodávky za posledních osm let, tak také její šéf stačil trochu nahlédnout do tamního života.
Podle něj jsou obavy z toho, že se ostrov rychle změní a ztratí svoji jedinečnost, mimo realitu. „Atmosféra starého města, oprýskaných domů, rozbitých cest a amerických korábů vydrží ještě tak deset let. Změny nepůjdou tak rychle,“ uvádí Procházka, který na Kubě jedním takovým veteránem jel. „Jednou z večeře jsem jel retro taxíkem, ani jsem nevěřil, že může jezdit. Byl to takový klasický americký bourák, ale před rozpadnutím, dost to v něm klepalo. Naleštěná bída,“ charakterizuje Procházka jednu z velkých atrakcí Kuby.
A další „jedinečnost“ této země je prý nefungující internet. Ne všude ve světě je stejně rychlý, ale na Kubě nelze datový roaming sehnat za žádné peníze, jenom na hotelu je možné si zaplatit hodinu internetu.
„Za ten čas stáhnete pár e-mailů, ale už je neotevřete, to byste se jedině utrápili.“

Jan Procházka na sebe prozrazuje, že má rád jídlo, takže na svých zahraničních cestách rád ochutnává tamní kuchyně. A té východní dává přednost. Klasické polévky jako boršč a soljanka ho nadchnou vždy. Dokonce degustoval v Kazachstánu i soljanku z koňského masa. A předkrmy z Východu jsou prý samostatnou kulinářskou kapitolou. „Rusové, Bělorusové a podobné národy si s tím umějí vyhrát. To jsou obložené mísy salámů, naložených slaných ryb, sýrů, okurek a podobně.
Obvykle zapomenu, že budou následovat další chody,“ přiznává Procházka, kdy si cestování užívá. A když se taková kuchyně propojí s neočekávaným překvapením, je prožitek z cesty dvojnásobný. Před třemi týdny si „užil“ v Jekatěrinburgu. Rosatom, který jedná o výstavbě jaderné elektrárny v Jordánsku, reálně uvažuje o tom, že by k této akci přizval i české firmy. A tak připravil exkurzi v jaderné elektrárně v Jekatěrinburgu, které se zúčastnil i Procházka. Po celodenním pobytu se marně sháněl po nějaké výstupní kontrole či dozimetru. Ale dozvěděl se, že to není nutné, když nedošlo k nějaké havárii.
„Jen mi poradili, kdybych v noci krvácel z nosu, protože se ozáření projevuje prvně u měkkých tkání, abych jim dal vědět.
Celý večer jsem stále kontroloval, zda mi náhodou neteče krev z nosu,“ s humorem vzpomíná Procházka.

Tak 20 procent pracovního času pobývá šéf EGAP na zahraničních cestách, takže nepřekvapí, že dovolené by nejraději trávil v Česku. I když většinou ustoupí rodině a v létě přece jen zamíří s manželkou a synem (osm let) i dcerou (šest let) někam blízko k moři, víkendy a zbývající dovolené tráví na chalupě v Jizerských horách. Zhruba před pěti lety koupil 160 let starou roubenku, kterou postupně rekonstruuje tak, aby zachoval její původní ráz. „Protože jsem velice nezručný, je pro mě chalupa hodně náročná.
Odborné práce nechávám profesionálům, ale třeba při sekání trávy skvěle relaxuji,“ uvádí Procházka. V zimě s celou rodinou poblíž chalupy lyžuje, to je jeho obrovské hobby. A od jara do podzimu zase pořádá výpravy, hlavně na kole s rodinou i kamarády. Toulky Jizerskými horami mu prý čistí hlavu. „Z chalupy míříme nejčastěji do areálu Tanvaldský Špičák nebo na rozhlednu Černá studnice, kde mají v restauraci nejlepší borůvkové knedlíky,“ prozrazuje Procházka tip na gastrovýlet.
Jak moc jsou pro něj cesty do Jizerských hor důležité, dosvědčuje fakt, že ještě než vyřešil rodinné bydlení v Praze, koupil roubenku. „Všichni mě od toho zrazovali, ale já jsem byl přesvědčený, že dokud jsou děti malé, je fajn, aby byly takhle venku. Chalupa je pro mě nosná.“

Autor: Lukáš Bíba

© EGAP  2017
Mapa stránek