04.07.2016
Češi jsou nám v jaderné energetice nejbližší, dodávají nám za miliardy, říká Titov z Rosatomu (Hospodářské noviny)

Tuzemské firmy jsou hrdé na své znalosti v jaderné energetice. Po zrušení tendru na Temelín se však stále více obávají, že bez zakázek o tuto výhodu přijdou. Podle Vadima Titova, viceprezidenta Rosatom International, to ale nehrozí. „Stále s nimi v mnohém spolupracujeme,“ říká s tím, že za pět let dodali Češi Rosatomu zboží za 10 miliard.

Ministr průmyslu Mládek nedávno řekl, že zatímco americký Westinghouse nebo francouzská Areva příliš příležitostí pro české firmy nepřinesou, korejské KEPCO a vy ano. Jak nyní s Čechy spolupracujete?

Myslím si, že důvod, proč to říká, je obrovská historická zkušenost českých firem s Rosatomem. Spolupracujeme více než 60 let. Mají obrovskou zkušenost s naší technologií VVER. Jsou profesionální a jejich technologická úroveň je velmi vysoká. I proto se hodně účastní ruských projektů. Pokud si mohu dovolit osobní poznámku, myslím, že s lidmi z žádné jiné země nemá v jaderné energetice Rosatom tak dobrý vztah jako s Čechy. Spousta jich v naší firmě dokonce pracuje.

Největší naděje českých firem na spolupráci s Rosatomem byla zamýšlená dostavba Jaderné elektrárny Temelín. Nové bloky se ale v nejbližších letech stavět nebudou, jestli vůbec někdy. Poškodilo zrušení tendru vaše vztahy?

Vůbec ne, s českými firmami stále spolupracujeme. Pro indickou elektrárnu Kudankulam dodávalo například Rosatomu devět českých firem za více než miliardu korun. Kabelovna Kabex dodala více než 2500 kilometrů kabelů, firma Arako dodala zase více než 1500 kusů různých armatur, dodávaly ale i Vítkovice a další. A když se podíváme na další stavby, na výstavbě v Bělorusku se podílelo 11 českých firem, v Rusku zase probíhá fyzikální spouštění třetího bloku Novovoroněžské elektrárny, což je nejmodernější elektrárna Rosatomu, to bylo 12 firem. Přednedávnem jsme zkusili spočítat dodávky českých firem do projektů Rosatomu. Není to úplně jednoduché kvůli různým dodavatelským nebo subdodavatelským rolím, ale podle našich výpočtů byly celkové dodávky z České republiky za posledních pět let pro Rosatom přibližně 400 milionů dolarů, tedy téměř 10 miliard korun.

Když zmiňujete české firmy, chybí mi tam jedna – Škoda JS. Ta byla v tendru na dostavbu Temelína i lídrem sdružení MIR.1200, jehož jste byli součástí. S ní už nespolupracujete?

Škoda JS má velkou škálu výrobků a komponent, nicméně tato nabídka se často kříží s produkcí podniků, které spadají pod Rosatom. Nyní jsme ale ve fázi, kdy jednáme o širší spolupráci. Její výhodou je i to, že má zkušenosti s využitím exportního financování, což je pro nás důležité. V tom mají české firmy obrovskou výhodu, protože víme, že v Česku je podpora exportu například přes pojišťovnu EGAP poměrně široká. Proto u našich projektů upřednostňujeme Čechy.

V minulosti – například u Temelína nebo v Maďarsku – to ale naopak bylo tak, že Rosatom státům financování nabízel. Jak to, že ho nyní spíše vyhledává?

Nic se nezměnilo. V různých projektech po světě využíváme různé typy financování. Ideální je, když má zákazník peníze a hradí výstavbu elektrárny ze svých vlastních zdrojů. Tak to například řešil náš čínský zákazník, korporace JNPC. Druhou variantou je, že zákazníkovi poskytneme půjčku v rámci mezivládní dohody. To je příklad běloruské jaderné elektrárny nebo maďarské elektrárny Paks a dalších. A třetí možností je, že se na výstavbě podílíme jako spoluinvestor. Držíme například třetinu finského projektu Hanhikivi. A v případě, že jsme spolumajitelem, se snažíme najít přístup k levným financím. Tak se chová každý investor.

Takže máte nejraději, když si vše druhá strana financuje sama, ale pokud vám to pomůže získat kontrakt, dáte vlastní peníze?

Ano. Čerstvým příkladem může být elektrárna v Egyptě, kde jsme podepsali dvě mezivládní dohody. Jednu o samotné výstavbě jaderné elektrárny a druhou o mezistátní půjčce na financování projektu.

Není to tak, že Rosatom nemá kvůli problémům Ruska peníze?

Vůbec ne. Jsme lídrem v několika segmentech atomového byznysu ve světě. Jsme jednička co do počtu bloků, které stavíme v zahraničí, i jednička v obohacování uranu, tady kontrolujeme asi 40 procent trhu. Jsme také číslo tři v těžbě uranu. Rozsah našich podepsaných kontraktů v zahraničí je asi 110 miliard dolarů. To nám zajišťuje dostatečný příjem v cizích měnách a slabý rubl nám neuškodí. Spíše naopak, jsme schopní doma vyrábět ještě levněji.

Jak je na tom dnes výstavba jaderných elektráren v Evropě?

Evropa má před sebou velké výzvy. Na jednu stranu všichni rozumí tomu, že Pařížská konference klade na státy velké požadavky v oblasti snižování emisí. Na druhou stranu musí garantovat stabilitu přenosové soustavy. A jaderná energie může být jedním z nástrojů, jak se s tím vypořádat. I nyní proto vidíme, že různé evropské státy výstavbu dalších bloků plánují. Když se podíváte na kontinentální Evropu, staví se devět bloků, z toho sedm bude našich. Jsme si jistí, že jádro má v Evropě budoucnost. EU potřebuje snižovat emise CO2 a stabilitu soustavy vítr a slunce nezajistí.

V EU je nejdále projekt maďarského Paksu. Jak to s ním vypadá?

V roce 2014 jsme podepsali kontrakt na výstavbu a dodávky paliva a od té doby probíhají všechny přípravné práce potřebné k realizaci projektu. Vycházíme z toho, že bude hotový včas, začít stavět se má v roce 2018. Maďarsko však stále jedná s EU o dvou věcech: jestli se nejedná teoreticky o státní podporu a zda procedura výběru odpovídá pravidlům unijního trhu.

Kdyby nyní Paks Maďaři zrušili, bylo by to včas, Temelín byl také zrušený včas. Ale bulharské Belene očividně nebylo. Ženevský soud nedávno nařídil Bulharům zaplatit Rosatomu 620 milionů eur. Co se stalo?

Bulharsko uspořádalo tendr v roce 2006 a vyhrál ho náš Atomstrojexport. Ten na něm od té doby s bulharskou firmou NEK pracoval. Byl vypracovaný projekt, připravený areál a částečně vyrobené zařízení včetně reaktoru. To je nyní stále v Rusku. Bulharská strana ale v roce 2010 chtěla měnit podmínky, následně řekla, že nemůže zajistit financování a státní garance. My jsme se jí pokusili pomoct situaci vyřešit, ale Bulharsko nakonec v roce 2012 od kontraktu odstoupilo. Jelikož bylo vybavení již vyrobeno, chtěli jsme ho uhradit. To ale bulharská strana odmítla a museli jsme se obrátit na arbitrážní soud v Ženevě.

Co může Bulharsko s vámi vyrobeným zařízením dělat?

To není otázka na mě, nemohu v tom bulharským kolegům radit.

Spekulovalo se o tom, že by mohli Bulhaři prodat reaktor a další Íráncům na jejich elektrárnu Búšehr. Je možné takto ten reaktor využít, nebo je neprodejný?

Pochopitelně každý projekt je specifický. Je těžké říct, do jaké míry je zařízení vyráběné v rámci jednoho projektu vhodné pro jiný.

Autor: Petr Lukáč

© EGAP  2017
Mapa stránek