19.12.2016
Zemědělci musejí chtít exportovat (Zemědělec)

Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP) už svým pojištěním podpořila zemědělský a potravinářský vývoz za více než 22 miliard korun.
Jen v letošním roce pojistila agroexport za více než půl miliardy korun. V minulém roce se producentům potravin a živých zvířat podařilo prodat v zahraničí zboží a zvířata za více než 142 miliard korun. „Válčíme však s řadou klišé, například» že EGAP je jen pro velké podniky. To dávno není pravda, pojišťujeme i menší a střední podnikatele," uvedl to v rozhovoru pro týdeník Zemědělec ředitel EGAP Jan Procházka, který nedávno převzal také Řád Vavřínu. Hospodářská komora tímto řádem ocenila letos 15 osobností za jejich celoživotní dílo, reprezentaci a podporu ČR či výjimečné manažerské a podnikatelské úspěchy.

* Kdo všechno se na EGAP můře obrátit?

 Největší objem z pojištěných exportů v resortu zemědělství tvoří export potravinářských a zemědělských technologií a také vývoz surovin - především obilí, sušeného mléka a sladu. A na tomto objemu se podílejí i některé malé a střední firmy. Na EGAP se tedy může obrátit každý zpracovatel nebo zemědělec, ať už malý nebo velký, který chce exportovat do zemí mimo unii. Co se týká pojištění exportu v zemích EU, efektivně tam pracují tři komerční pojišťovny, EGAP je doplňkem celého pojišťovacího schématu. Naším sloganem je, že pojišťujeme faktury již od sto tisíc korun, například na Ukrajinu jsme pojistili zakázku za 900 tisíc korun. V tomto segmentu jsou naší cílovou skupinou zemědělci, kteří vyrábějí, prodávají, exportují mimo Evropskou unii, splatnost faktury mají tři, čtyři, pět měsíců a kdyby faktura nebyla zaplacena, měli by z toho velký problém. Byli bychom rádi, aby se pojišťovali. Chtěl bych připomenout, že v cenách pojištění se pohybujeme za desetinnou čárkou, v projektech na tři měsíce jde o hodnoty 0,2 až 0,3 procenta. Protihodnotou je jistota, že dostanete zaplaceno. Zemědělci si to už uvědomují, znají příslušné nástroje, více s EGAP komunikují. Také ministr Marian Jurečka je v tomto směru aktivní, při svých zahraničních cestách říká:My tady přivezeme službu, zboží a ještě finanční schéma Za nás to je to velice pozitivní. Pokud se producenti zabývají výrobou tady, co jim brání ji rozšířit někde jinde? Nemůžeme ale zemědělcům říkat, dělejte tohle, nemůžeme je přemlouvat Oni sami musí chtít"

* Odrazil se tento prístup ve zvýšeném zájmu ze strany zpracovatelů a zemědělců?

 Musím poznamenat, že při naší propagaci kombinujeme několik kroků. Jde o edukační činnost jako je naše účast na seminářích, veletrzích a výstavách, například na Techagru či Zemi živitelce jsme se prezentovali na stánku Ministerstva zemědělství. To spojujeme s edukatí bank, které jsou více zaměřeny na agrární sektor. Na našich seminářích byly už tisíce lidí. Vzhledem k tomu, že Česká republika je členem EU, její producenti nemohou soutěžit nějakou podporou, soutěží cenou a kvalitou, výrobkem a službou.

* Jake riziko zůstane na Investorovi obchodníkovi?

 V každém pojištěném projektu je spoluúčast investora, přičemž jde o standardní pojišťovací praxi. Klient by měl nést část rizika případné škody, která vznikne. Měl by totiž dělat vše pro to, aby nevznikla. Spoluúčast se pohybuje od pěti až do 20 procent Většina produktů má spoluúčast pět procent

* Je to podle rizikovosti destinace?

 Nebývá to tak. Je to podle produktu. Standardní pojištění má většinou spoluúčast pět procent, když v kontraktu třeba figuruje banka, polovinu spoluúčasti může nést banka a na klienta může přenést také polovinu. Kolem toho byly velké diskuse. Podle některých představ české firmy mají malou spoluúčast. Proti tomu jde zase názor, že všechny ostatní země nabízejí tuto nebo ještě nižší spoluúčast, a když stavíme třeba elektrárnu, rafinérii, soutěžíme s jinou zemí, nižší spoluúčast je výhodnější.

* Mohl byste přiblížit, o jakou destinaci mimo Evropskou unii je největší zájem?

 Nejvíce teď aktuálně v oblasti agroexportu obchodujeme s Kubou, je letos hlavním odbytištěm. Od letošního jara můžeme pojišťovat do této země až do celkové výše 46,5 milionu eur. Potenciál však vidíme i v mnoha dalších destinacích, překvapivě i v Rusku, přestože tam jsou sankce na potravinářské produkty. Jde zejména o technologie, kde je prostor mnohem větší než u potravinářského zboží. Pak je to Čína, tam vidíme jednoznačně potenciál, prostor je rovněž v Iránu. Velkou poptávku zaznamenáváme na Ukrajině. Otevřely se tam dveře některým dodavatelům z agrárního sektoru, ale rizika jsou extrémní, takže opravdu zvažujeme, jak k této zemi přistoupit a nastavit politiku speciálně na Ukrajinu. V příštím roce hodláme dále pokračovat na Kubě, hledáme destinace jak v Africe, tak v Asii, velkým tématem je stále Čína a Ukrajina.

* Do Číny se snažil po zastavení dovozu některých produktů do Ruska vyvážet mnohé země Evropské unie. Určitě je tam velká konkurence?

 Je tam určitě velká konkurence. Na druhou stranu Čína je obrovskou zemí. Není tam totiž jen Peking a velká města, jako je Šanghaj, ale je třeba se zaměřit na jednotlivé kantóny a menší města. Potenciál je tam mimořádný. Zájem tam je ale i o takové produkty, jako jsou čističky vzduchu, čističky vody, prostředky proti erozi půdy a podobně. Poptávka je i po technologických celcích, dodávkách na klíč, ať už farem, zemědělských zvířat všeho druhu nebo dalších oblastí. Zájem je i o protipovodňové hráze, protipovodňové vybavení a samozřejmě české pivovary, sýrárny, pekárny, technologie na zpracování masa, lisy. Jedno z největších témat které se diskutuje, je v poslední době mléko. Dobře fungují i doplňky stravy. Mnozí příslušníci čínské vyšší i střední třídy jsou přesvědčeni o tom, že co je čínské, to není dobré, a raději dávají přednost zboží ze západu. My přitom máme dobrou pověst jsme uprostřed Evropy, jsme součást Evropské unie. Vždy říkáme: německá kvalita za české ceny, což je pro ně přívětivé. Prostor je tam obrovský, ale zemědělec musí chtít Jsme schopni podpořit export většího objemu mléka do Cíny, ale mlékaři to zatím nechtějí.

* Kam se exportuji race komodity a kam technologické celky?

 Kuba je teď primárně o komoditách. Prožili jsme si tam složitý příběh, kdy Kuba procházela jistou krizí, která se tam nějakým způsobem vrací. Zákazníci tam špatně platili, proto jsme hledali cestu, jak je „rozplatiť. Našli jsme schéma, kdy jsme řekli: Vy nám dlužíte peníze, budeme spolu obchodovat ale vy nám budete dávat „předplatby". Zaměřili jsme se na rychlo obrátkové zboží. Bylo to sušené mléko, slad, obilí. Pak se nám podařilo všechno dostat zaplaceno, k 1. listopadu přišla poslední splátka, takže jsme mohli navýšit limit Chceme v těchto oblastech pořád zůstat soustředit se na zemědělství a energetické celky, to znamená renovace elektráren a podobně. Teď je primární zemědělství a část tvoří energetika, výhledově to bude zhruba půl na půl a pak uvidíme. Co se týká potravinářství, vidím tam prostor spíše pro dodávky technologií, jako jsou sýrárny, pekárny, pivovary. Kubánci si pamatují Cechy jako technologicky vyspělé. V Asii to je půl na půl komodity a technologie, pokud mluvím o Rusku a Bělorusku, jsou to zase spíše technologické celky. Zajímavé je, že poptávka je například po linkách na balení mrkve nebo ovoce, a to zejména z Afriky, ale i z Polska Vůbec technologie jsou velmi poptávané v afrických zemích. Například tam pěstují rajčata pak je ale vyvezou, v zahraničí se zpracují a konzervují a dovezou se zpátky do dané země. Umí je totiž vypěstovat ale pak už je neumějí zpracovat Technologie posune životní standard, jde o další prvek, aby co nejvíce přidané hodnoty zůstalo doma

* Na jaká rizika se případní exportéři mají připravit?

 Každý kraj jiný mrav. Proto je třeba se dobře připravit již na první obchodní jednám. K jeho neúspěchu statí, když například špatně podáte vizitku, nebo pošlete do nějaké země ženu. Pozitivní je, že zemědělci využívají misí, nejen Ministerstva zemědělství, ale často i Ministerstva průmyslu a obchodu. Na palubě letadla všichni většinou dostanou průpravu, jak se chovat v dané destinaci. Pak to jsou ta rizika dodávek. Někde uzavření kontraktu znamená dlouhé vyjednávám, jinde zase funguje podání ruky, nebo podpis. Největším rizikem je ale právě nesplacení faktury, její neuznání, nepředám kvalitního produktu či jeho okopírování. Někteří exportéři budují také společné podniky. V těchto případech se často setkáváme s tím, že postaví fabriku, vlastnictví se zahraničními partnery je 50 na 50 procent, všichni jsou kamarádi. To ale platí jen, pokud se partneři nenaučí vyrábět daný produkt Pak si otevřou druhý podnik, úřady investorovi již začnou dělat problémy a podobně. To jsou všechno rizika proti nimž se lze pojišťovat I my můžeme dát zpětnou vazbu, co nedělat Nikdy bychom třeba nepojistili firmu, která nemá více než 50procentní podíl v dané investici. Když máte přesně 50 procent musíte mít akcionářskou smlouvu, schopnost volit představenstvo, musíte mít převahu. Svět místo toho, aby se otevíral, v některých částech se zase zavírá, takže společné podniky budou asi velké téma Například strašně moc chtějí společné podniky v Rusku. Společný podnik je správnou cestou, pokud tam firma nemůže exportovat přímo, ale musí být ze všech stran důkladně ošetřen.

* Také jste se zmínil o Mexiku?

 Do Mexika se v minulosti exportovala hlavně důlní zařízení. Z potravinářství je to pivo. Je to přesně ten případ, kdy jde o novou zemi a nového partnera kterého ještě potenciální exportéři neznají. Zavezou tam testovacím způsobem jeden kontejner' piva partnerům dají splatnost faktury šest měsíců a my jim garantujeme, že když to nesplali oni, splatíme to my. A pak je vymáhání pohledávky na nás. Díky tomu se nejmenovanému pivovaru podařilo v Mexiku zdvojnásobit objem exportovaného piva

* Pojistili jste letos export do nějakých nových destinací?

 Ano, je to například Irán, kam se vozí potravinové doplňky. Je to první export po uvolnění sankcí. Vloni to byl Laos, Papua Nová Guinea a Kolumbie. Objemy dodávek do těchto zemí rostou.

* Které země považujete za tak rizikové, že byste projekty nepojistili?

 My postupujeme podle stupnice OECD, nesnažíme se definovat větší či menší rizikovost země. Spolupracujeme s Českou národní bankou, kdy vyhodnocujeme „risk apetit". To číslo je 230 miliard korun a po dohodě s ČNB víme, že můžeme dát 20 procent na zemi, to je nejvíce 46 miliard, takže žádná země nemůže mít víc. Dál se to odvíjí podle rozvinuté tabulky, kde jsou DPH a ratingy, podle toho, jak je která země vyspělá Daná země může být velká a mít nevyspělou ekonomiku, nebo relativně malá země s vyspělou ekonomikou. Podle OECD mezi nepojistitelné země patří například Jižní Súdán, Eritrea v Africe je hodně nepojistitelných zemí. Pak jsou státy, které jsou složité. Jsou na tom tak ekonomicky špatně, že si s věřiteli vyjednali systém, kdy jim nikdo nesmí půjčovat, aniž by sám něco nevložil. Existuje tam povinnost, že pokud chcete něco půjčit, musíte poskytnout 35 procent hodnoty zakázky zdarma jako rozvojovou pomoc. Například postavíte studnu, školu a podobně, teprve pak tam můžete vyvézt stroj, třeba na odšťavňování pomerančů. To je komplikace, která je těžko překonatelná. Pokud se tam realizuje projekt je to bez státní podpory a pojištění, nebo s rozvojovou pomocí. Dává to ale smysl, protože tyto země byly většinou předlužené. Každý jim tam něco dával a tím, že jsou rizikové, bylo to za vysoké úroky. Ony braly a braly.

* Vrátila bych se ke Kubě. Nyní Je export na úrovni komodit, dá se říct, že Je potenciál pro produkty s vyšší přidanou hodnotou?

 Myslím, že nyní jsme se dostali do kategorie speciálních produktů. Vždy to zajišťovalo Rusko a Slovensko, měli nadstandardní přístup. Česká republika si to trochu zkazila podporou disidentů, což do vztahů s Kubou zasadilo jakýsi klín. Určitě je však tu prostor, poptávka je obrovská a opravdu neexistuje téměř export bez podpory. Například v Rusku bylo jednu dobu 50 procent exportu realizováno s podporou EGAR pak to kleslo k deseti procentům. Když se toto číslo pohybuje kolem deseti procent je to dobré znamení, že se tam dá vyvézt normálně.

* Kolika subjektů se spolupráce s vámi týká?

 Většinou v průměrném roce pojistíme export zhruba do 40 zemí, někdy je to 38, jindy 45 a podobně. Letos ta čísla máme někde mezi 38 až 40. Celkově jsme někdy podpořili export do více než stovky států. Pojištěných projektů bylo vloni 140. Trochu naší nevýhodou je, že standardní pojišťovna těží ze zákona velkých čísel. My máme „smůlu", že ze 140 projektů je třeba sto menších a 40 větších, takže když vám „zamrzne" elektrárna tak těch sto menších to nezaplatí. Pro nás je důležité to, co nám říkají akcionáři: „Diverzifikace, diverzifikace. Česká republika je v exportu hodně zaměřena na Evropskou unii, budeme rádi, když budete podporovat co nejvíce vývoz do mimoevropských zemí".

© EGAP  2017
Mapa stránek