10.03.2017
Státní pojišťovna EGAP výrazně vylepšuje svůj systém řízení rizik (All for POWER )

Státní pojišťovna EGAP výrazně vylepšuje svůj systém řízení rizik. Dokáže tak mnohem lépe než dříve odhadnout rizikovost zemí, do kterých pojišťuje český vývoz. Omezení podpory exportu ze strany pojišťovny se však čeští vývozci obávat nemusí. Naopak - EGAP má více než dostatečné kapacity na to, aby uspokojil poptávku exportérů, kteří přijdou s kvalitními a dobře připravenými projekty či obchody.
Pojišťovny jsou v posledních deseti letech vystaveny zvýšeným výkyvům vývoje rizikovosti na mezinárodních trzích. Tato situace si v Evropské unii vyžádala rozsáhlé změny v jejich regulaci, které vstoupily v roce 2016 v platnost a získaly souhrnné označení Solvency II. V rámci příprav musela většina pojišťoven přehodnotit strategii řízení rizik a začít být více aktivní. EGAP nebyl výjimkou a pod dohledem regulátora – České národní banky, podnikl v roce 2016 řadu kroků, aby své řízení rizik upravil.
To nicméně vůbec nemusí v konečném důsledku znamenat pokles podpory exportu ze strany EGAP. Pojišťovna se přirozeně snaží dostát oběma svým hlavním závazkům – svému poslání podpory exportu a novým požadavkům na řízení rizik. Z těchto důvodů zavádí pojistně matematické metody a moderní systémy řízení rizik, aby dokázala lépe identifikovat míru přijatelnosti rizika a při jeho akceptování přesněji změřila náročnost na potřebné kapitálové vybavení EGAP. Je to obdobné jako když se u klasických pojišťoven zpřesňují modely pro ocenění rizika například přírodních katastrof. Katastrofy se jako takové zcela nevyloučí, ale pojišťovny by v důsledku lepšího systému řízení rizik měly být schopny jim lépe čelit.
„Zdravé hospodaření jakékoliv pojišťovny musí zajišťovat správně nastavený rizikový apetit“, říká Martin Růžička, člen představenstva zodpovědný od poloviny roku 2016 za řízení rizik v EGAP. V případě EGAP se rizikový apetit vytváří obdobně jako u komerční pojišťovny, stanovují se limity a hranice pro odškodnění a systematicky se aplikuje systém hodnocení a řízení rizik. Nicméně díky poslání EGAP, které spočívá v podpoře exportu pomocí akceptace komerčně nepojistitelných rizik, vstupuje do hry rovněž dlouhodobé časové hledisko a ochota státu jako akcionáře pojišťovnu pro pojištění takových rizik dostatečně kapitálově vybavit.
Základním ukazatelem, který v obecné rovině stanovuje rámec rizikového apetitu pojišťovny, je pojistná kapacita. Ta se stanovuje pro EGAP každoročně v Zákonu o státním rozpočtu. Pro rok 2017 je schválena pojistná kapacita ve výši 240 miliard korun, která dostatečně pokrývá stávající pojistnou angažovanost a plánované objemy nového pojištění vývozu z Česka. Pojistná kapacita je výchozím bodem pro další stanovení limitů pro akceptaci pojistných rizik ve vztahu k její celkové výši a k rizikovosti teritoria.
S ohledem na loňskou aktualizaci systému řízení rizik prováděnou pod dohledem ČNB se EGAP soustředil na omezení příliš vysoké koncentrace na jeden typ rizika či na jednu zemi. V současné době platí, že maximální individuálně stanovený limit na zemi může být 20 procent z pojistné kapacity, a to s přihlédnutím k velikosti HDP země a jejího mezinárodního ratingové stupně.
EGAP v současné době pravidelně detailněji ročně vyhodnocuje 63 zemí, kde má stanoveny limity na akceptaci rizik. Souhrn limitů je v průměru využit pojistnou angažovaností ze 77 procent. Celkově se v EGAP ročně rámcově hodnotí ekonomické a politické podmínky až 140 zemí, protože EGAP spolupracuje na harmonizaci jejich hodnocení v rámci pracovní skupiny expertů OECD na teritoriální rizika. Informace o harmonizovaném zařazení zemí do rizikových kategorií OECD má vliv na harmonizaci minimálních pojistných sazeb a dalších podmínek pro pojištění vývozních úvěrů pojišťoven typu EGAP v zemích OECD.
Většina standardních pojišťoven používá pro snížení dopadů rizik na kapitál mimo jiné i zajistné programy od velkých nadnárodních zajišťoven. V současnosti i EGAP vyvíjí úsilí pro nalezení zajištění k doplnění stávajícího rámce podpory státu tak, aby se pro český stát snížila náročnost na kapitálové vybavení EGAP. Zajistný program lze samozřejmě rovněž využít pro řízení koncentrace pojistné angažovanosti na zemi a dává tak pojišťovně možnost rozšířit své služby pro exportéry, zachovat nebo zvýšit některé limity na země a nezvyšovat přitom nároky na státní rozpočet.
Současný svět mezinárodního obchodu má v sobě prvek státní podpory exportu ve formě instituce obdobné jako EGAP tak pevně zabudovaný, že se de facto mezi nimi odehrává konkurenční boj. Regulace Solvency 2 staví EGAP do nové, ale současně standardizované a transparentní pozice vůči veřejnosti, akcionářům i regulátorovi. Když EGAP vznikal v devadesátých letech 20. století jako státní akciová společnost, měla řada států jemu obdobné instituce ve formě speciální agentury anebo realizovaly jejich privatizaci. Časem se ukázalo, že model akciové společnosti vlastněné státem byl zvolen pro EGAP jako dostatečně moderní. V loňském roce se totiž některé zahraniční instituce přeměnily z agentury na akciovou společnost vlastněnou státem (například japonská NEXI) anebo státem zřízené instituce opět přebírají od soukromých pojišťoven jejich činnost (transfer z francouzského Coface na BPI France). Při tomto pohledu je přechod na regulaci Solvency 2 v současnosti sice složitou a náročnou změnou, ale z dlouhodobého pohledu to byla dost možná velmi racionální volba.

O autorovi| Martin Růžička, náměstek generálního ředitele pro řízení rizik, EGAP, a.s.

© EGAP  2017
Mapa stránek