14.01.2014
Nikdo nám nestojí s pistolí u hlavy (Lidové noviny)

Kolabujících úvěrů, které pojistila státní pojišťovací společnost EGAP v rámci podpory českého vývozu, přibývá. Jde například o miliardové úvěry na stavbu závodů na výrobu lahví v Rusku. Generální ředitel EGAP Jan Procházka ale odmítá, že by na to doplatil státní rozpočet. Z dlouhodobého hlediska je hospodaření pojišťovny stále v plusu. Procházka nepřipouští, že by tlaky politiků mohly v budoucnu vést k pojišťování pochybných transakcí. „Nikdo nám nestojí s pistolemi u hlavy,“ říká.

LN: V poslední době přibývá případů, kdy EGAP už vyplácí nebo bude vyplácet stamilionové či miliardové částky kvůli kolabujícím úvěrům, které měly podpořit český export do Ruska, Vietnamu nebo třeba Arménie. EGAP je státní společnost, co to tedy znamená pro státní rozpočet a pro daňového poplatníka?

Pro státní rozpočet to aktuálně neznamená nic. EGAP za celých jednadvacet let své existence získal dotace ze státního rozpočtu ve výši 8,7 miliardy, které okamžitě vložil do svých pojistných fondů. Ty peníze tam stále leží. Nemáme žádnou vlastní rozpočtovou kapitolu a na svoji činnost si musíme v dlouhodobém horizontu vydělat. Dlouhodobě jsme v plusu. Samozřejmě jsou lepší časy a horší časy, to je standardní u všech exportních úvěrových agentur – v Německu, Francii i jinde. Teď to zrovna tak veselé není.

LN: Proč?

Do realizační fáze se dostávají projekty z let 2009 až 2011, kdy se český stát rozhodl zaútočit na exportní příležitosti a využít toho, že vývozci z jiných zemí některé trhy opouštěli. EGAP zažil skok – dříve činil celkový objem pojištěných úvěrů třicet miliard korun ročně, v poslední době je to šedesát, sedmdesát miliard ročně.

LN: V posledním období je tedy EGAPv minusu?

V roce 2012 jsme měli ztrátu zhruba 200 milionů korun. V posledním období jsme zatím v minusu a nečekáme, že by se ten trend nějakým zázračným proutkem změnil. Čekáme, že ještě minimálně dva roky budou složité.

LN: Zjednodušeně se dá tedy říct, že když jste vydělávali v minulosti, můžete si teď dovolit určitou ztrátu?

Zjednodušeně ano. Loňské provozní hospodářské výsledky budou plusové, vybrané pojistné bude vyšší než vyplacené pojistné plnění. Největším problémem je ale tvorba rezerv na staré obchodní případy. Takže říkat, že díky minulosti teď můžeme být ve ztrátách, není úplně fér. Právě kvůli minulosti děláme ty ztráty. Dlouhodobě ale budeme na nule. Jde o trvale udržitelný byznys, který pomáhá exportérům a vytváří pracovní místa. Jsou roky, kdy se 200 milionů vydělá, a jsou roky, kdy se 200 milionů prodělá. Našim hlavním úkolem je podporovat český export a konkurenceschopnost, nikoliv generovat příjmy do státního rozpočtu.

LN: Zároveň se ale očekává, že nebudete ztrátoví.

Že v dlouhodobém horizontu nebudeme ztrátoví. To je i pravidlo Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, podle toho se musí jednotlivé exportní úvěrové agentury řídit. V těch pravidlech je uvedeno, že nemají být ztrátové ve střednědobém horizontu. Otázkou zůstává, co je střednědobý horizont. Němci mají svou agenturu sto let, my jednadvacet let. Během poslední krize měli Němci oproti nám obrovské ztráty.

LN: Německý Euler Hermes na tom byl hůř než vy?

V krizových letech ano. Západoevropské kreditní agentury měly v letech 2009 až 2012 obrovské ztráty. Nás naopak exportéři často tepou za to, že jsme nebyli ještě agresivnější a neumožnili jim během krize pojistit více obchodů.

LN: Dnes byste ale asi nepojistili ani některé exportní transakce, které pojistili vaši předchůdci?

Je to tak. Pojišťovna standardně funguje na zákoně velkých čísel. Upojištění aut máte tisíce, desetitisíce či statisíce klientů. Je tu vysoká pravděpodobnost, že pojistné plnění budete vyplácet jen ve výrazné menšině případů. My ale uděláme jen zhruba sto obchodních případů ročně. V tomto relativně malém počtu, kdy ale zároveň jde o velké sumy peněz, je vyšší pravděpodobnost toho, že bude několik let dobrých a několik let špatných. A je čistě na rozhodnutí státu, zda z nějakých důvodů změkčí podmínky pojištění. Během krize prošly těmi změkčenými podmínkami případy, které by dnes neprošly. Ale pomohlo to, dostali jsme se třeba vRusku k obchodům, ke kterým bychom se normálně nedostali. Teď jde o to, abychom tam naše pozice udrželi.

LN: Třeba projekty společnosti Sklostroj Turnov, která v Rusku stavěla závody na výrobu lahví, byste už dnes v takovém rozsahu nepojistili?

Největší chybou byla v tomto případě přílišná koncentrace rizik. Dnes už by se nestalo, že bychom se tak silně zaměřili na jednoho exportéra, jeden sektor, jednu zemi. Hodně se v této souvislosti mluví o podvodech, celou záležitost šetří česká policie. Ale hlavním startovacím momentem problémů bylo to, že se celý trh s obalovým sklem v Rusku propadl o osmdesát procent.

LN: Tento případ byl zajímavý i v tom, že jste odmítli vyplatit plné pojistné plnění. Řekli jste, že tam byla pochybení na straně exportérů, odběratelů i státní České exportní banky, která miliardové úvěry poskytla. Tohle se chystáte dělat častěji?

Určitě nemáme nějaký plán toho, jakým způsobem budeme krátit pojistné plnění. Nikde jsme ani nevyhlašovali, že bychom v tomhle měli být tvrdší. To obalové sklo je standardní případ. Podívali jsme se na něj ze všech stran a našli jistá pochybení, kvůli kterým jsme bance nevyplatili plné pojistné. Podle našeho názoru porušila část smluv.

LN: Co konkrétně porušila?

Týká se to účelovosti čerpání. Nebyla tam doložena dokumentace, celý ten případ se nevyvíjel zcela tak, jak se naše instituce domluvila s exportérem a s bankou. Na základě toho jsme se rozhodli pro takzvané krácení.

LN: Česká exportní banka nyní prodává pohledávky, které vznikly právě kvůli kolabujícím úvěrům pro ruské sklárny. Je to vhodný způsob řešení? Mluví se o tom, že se česká státní banka může zaplést do různých soubojů ruských podnikatelů…

Existuje několik nástrojů, jak se s tímhle poprat. Ty sklárny bych ještě rozdělil na dvě skupiny – ty, které jsou relativně moderní a fungují, a ty, kterým vyhořela pec nebo zkrachovaly.

LN: Banka dala pohledávky do jednoho balíku, takže tam jsou zjevně oba případy.

Ano. A teď je stěžejní otázkou, jestli toto složení dohromady bude mít nějaký synergický efekt. Odpověď nám ukáže až výsledek výběrového řízení na prodej těchto pohledávek. Jde tedy o to, zda někdo bude chtít celý trh scelit, skoupit ho jako celek. V Rusku se změnily podmínky, teď už je tam zakázáno dávat alkohol do PET lahví.

LN: Vy jste dali bance souhlas s prodejem pohledávek?

Česká exportní banka nás bude žádat o stanovisko na konci výběrového procesu. Zatím nás žádala o souhlas se spuštěnímvýběrového řízení. Ten jsme dali, ale zároveň jsme stanovili osm podmínek. Tou nejdůležitější podmínkou je, aby se pohledávky neprodávaly stávajícím dlužníkům – tedy stávajícím vlastníkům skláren. To se prostě nesmí stát.

LN: Dá se to ohlídat? V první fázi jim to třeba neprodá, ale v pozdější fázi se k těmpohledávkám třeba dostanou.

Ten závazek musí převzít ten, kdo pohledávky koupí. Bude se muset bance zavázat, že je stávajícím dlužníkům neprodá. Jde o to, jak ta smlouva bude vypadat, jestli tam budou dostatečně vysoké pokuty. A pak je to o vymahatelnosti práva. Naše největší obava vychází z toho, že v Rusku máme rozpůjčováno osmdesát miliard korun, a pokud by se zjistilo, že se některé pohledávky prodaly dlužníkům, může nastat pro nás velmi nepříjemná situace. Někdo by mohl říct: Hele, já umímkoupit vaše dluhy za třicet procent, přestaňte platit Čechům. Takže je třeba našlapovat velice obezřetně.

LN: Mluví se o tom, že by bylo vhodné omezit podporu exportu do Ruska, na které stále připadá největší část pojištěných úvěrů. Takovou potřebu diverzifikace ale zpochybňují exportéři, kteří tvrdí, že v Rusku jsou pořád největší příležitosti pro vývoz investičních celků. Jak to vidíte vy?

Chvála bohu, že jsme během krize vývoz do Ruska neomezili. Díky tomu jsme také prošli krizí s relativně vztyčenou hlavou. Rusko totiž zasáhla krize ve srovnání s jinými zeměmi relativně méně. Takže my ani dnes nechystáme žádné unáhlené kroky.

LN: V minulosti – ještě za vašich předchůdců – jsem zaznamenal kritiku, že EGAP někdy při schvalování některých obchodů podléhá tlaku politiků nebo lidí z ministerstev, která tady vykonávají akcionářská práva. Máte také takové informace?Apociťujete dnes takové politické tlaky?

Jsme státní pojišťovna, takže v naší dozorčí radě sedí náměstci ministrů a politika se kolem toho samozřejmě tlačí. Já na to mám takovou teorii: nátlak vyvíjen být může, ale důležité je, jestli tomu nátlaku ta druhá strana podlehne. Ale že by tady někdo stál s pistolemi u našich hlav, to se rozhodně nestalo. To, že si nějaký exportér zajde na ministerstvo a postěžuje si na nás, se samozřejmě stává. Dostáváme na stůl zajímavé návrhy obchodů, ale i takové, které jsou špatné, a ty prostě vyhazujeme. Jedná se o hodně peněz, takže neúspěšní exportéři vyvíjejí tlak. Ale nemuseli jsme mu podlehnout a neplánuji to ani v budoucnosti. Podle nového občanského zákoníku ostatně ručíme veškerým svým majetkem.

LN: V prosinci jste schválili pojištění stavby paroplynové elektrárny v Erbilu v iráckém Kurdistánu. Původně se počítalo s tím, že půjde o ještě větší zakázku pro české firmy, až za dvacet miliard korun. Takové obchody jsou velkou příležitostí, ale také asi velkou zátěží pro vaše pojistné fondy.

Erbil měl být opravdu obrovský projekt. Zjistili jsme, že EGAP na něj má. Ale objevil se jiný problém – riziko, že se i kvůli Erbilu vyčerpá veškerá volná kapacita na příslušný rok a nebude na další obchody. Vláda tedy rozhodla, že EGAP dostane nové prostředky do pojistných fondů nikoliv na Erbil, ale na to, aby také další exportéři věděli, že budou peníze i na jejich obchody. Na jedné straně tu byl euforický pocit – obrovská zakázka v Erbilu přinese zakázky pro sedmdesát českých firem, vznikne patnáct set nových pracovních míst. Ale na druhé straně byli exportéři, jimž paroplynová elektrárna žádnou příležitost nepřinášela. Ti chodili po trhu a stěžovali si. Bohužel, největší problém z hlediska našeho exportu vidím v tom, že pořád nejsme tým Česká republika. Někomu se zadaří a ostatní z toho nemají radost. Jako kdyby raději chtěli, aby sousedova koza chcípla. Přitom Češi jdou do Kurdistánu s referenční zakázkou, ze které potom mohou těžit i ostatní.


Autor: Jan Žižka

© EGAP  2017
Mapa stránek