Politická scéna v Rumunsku je historicky nestabilní a vyznačuje se relativně častými změnami vlády (od 02/2012 vydržel pouze jeden premiér ve funkci déle než 3 roky). Nejdůležitější událostí posledních měsíců byla anulace prezidentských voleb v roce 2024. Vítězem prvního kola prezidentských voleb se v 11/2024 stal nezávislý nacionalistický kandidát Călin Georgescu, který vedl silnou antikampaň na sociálních sítích – proti-NATO, proti-EU a s proruskými sděleními. Na základě zpravodajských zpráv, jež konstatovaly, že kampaně podporující Georgesca byly údajně zorganizované a zřejmě i financované „státním aktérem“ (pravděpodobně Ruskem) s cílem ovlivnit hlasování, rumunský ústavní soud v 12/2024 bezprecedentně anuloval výsledky prezidentských voleb. Toto rozhodnutí uvrhlo zemi do politické krize, v nových prezidentských volbách v 05/2025, vyhrál Nicușor Dan, prozápadní starosta Bukurešti, který byl inaugurován dne 26. 5. 2025.

Ve 12/2024 se konaly také parlamentní volby, které vyhrála dosud vládnoucí středolevicová PSD, ale s nižším podílem hlasů. V 06/2025 byl do funkce premiéra jmenován Ilie Bolojan, který vede proevropsky smýšlející kabinet složený z jeho středopravé strany PNL, středolevé PSD, etnicky založené UDMR a liberální USR. Vláda má momentálně v parlamentu pohodlnou většinu a představuje naději pro politickou stabilitu. Důležitá je však skutečnost, že výrazně roste popularita krajně pravicových stran, přičemž hlavní příčiny pro jejich vzestup, kterými jsou zejména ekonomické rozčarování, institucionální nedůvěra a antielitní nálady, zůstávají neřešeny.

Země aktuálně čelí také zvýšenému geopolitickému riziku vzhledem k ruské invazi na Ukrajinu, se kterou Rumunsko sousedí. Klíčovou garanci národní bezpečnosti však představuje členství Rumunska v NATO. Mezi hlavní problémy Rumunska patří nízká úroveň infrastruktury, korupce, odliv vzdělané pracovní síly a stárnoucí populace.

Rumunsko je z hlediska výše nominálního HDP středně velká ekonomika, ovšem dle příjmů HDP na základě parity kupní síly patří spíše mezi chudší země v regionu. Ekonomiku sužuje nízká úroveň příjmů, která však poměrně rychle roste. Hospodářství je relativně dobře diverzifikované, přičemž největší sektory představují služby (zejména IT, obchod, doprava a cestovní ruch); a výrobní průmysl (zejména zpracovatelský, automobilový, těžební a chemický). Rumunsko disponuje poměrně rozsáhlým přírodním bohatstvím (úrodná zemědělská půda, zásoby ropy a zemního plynu, ložiska uranu, rozsáhlé zásoby dřeva) a velkým hydroenergetickým potenciálem. Podíl zemědělství na HDP je sice relativně malý (asi 4 % HDP), přesto je Rumunsko významným zemědělským producentem v EU se silnou produkcí obilovin, cukrové řepy a brambor.  Mezi hlavní strukturální slabiny rumunské ekonomiky patří zejména stárnutí populace, nedostatek vzdělané pracovní síly a stále zaostalá infrastruktura v rurálních oblastech.

Hospodářský růst v roce 2024 zpomalil na 0,8 % HDP, což ve srovnání s přechozími lety znamenalo poměrně výrazný pokles (růst HDP v roce 2023 o 2,4 % HDP, v roce 2022 o 4,6 %, resp. o 5,7 % v roce 2021), avšak v rámci EU šlo o průměrný růst. Zpomalení růstu bylo dáno poměrně vysokou inflací, oslabením globální poptávky a skutečností, že rumunský ekonomický model, který je silně tažen spotřebou (často podporovanou dovozem), dosáhl svých limitů a vytváří tlak na obchodní bilanci.  V roce 2025 se očekává mírné zrychlení růstu na 1,2 % HDP a v roce 2026 dále na 2,2 % HDP. Dlouhodobý růstový potenciál a podporu investic by mělo podpořit navýšení finančních prostředků z EU. V rámci programu RRF byly Rumunsku (po revizi v 12/2023) přiděleny finanční prostředky ve výši 28,5 mld. EUR. Tyto prostředky jsou však spojeny s reformami, tudíž záleží, do jaké míry bude země schopná plnit kritéria čerpání. Do konce roku 2024 se Rumunsku podařilo načerpat 9,5 mld. EUR.