Politická situace v Guineji je prozatím stabilní. President (generál) Doumbouya upevnil svou moc u příležitosti presidentských (ne zcela svobodných a spravedlivých) voleb konaných v prosinci 2025 opírajíce se o loajalitu bezpečnostních sil. Navzdory volbám země nadále funguje jako polovojenský režim s prakticky nulovou opozicí (v březnu 2026 vláda rozpustila 40 politických stran), nedostatečnou nezávislostí justice a přetrvávajícím rizikem sociálních nepokojů, které jsou tlumeny represívním přístupem vlády. V zemi existují určité strukturální zdroje nestability – např. nespokojenost části armády s novou vládou (nelze zcela vyloučit možnost vojenského převratu), problémy se zásobováním palivy, možné cenové šoky u uhlovodíkových paliv, bezpečnostní rizika a specifické investiční klima (došlo k vyvlastnění těžařské společností GAC ve vlastnictví SAE). Z hlediska zahraniční politiky Guinea zřejmě bude posilovat vztahy s Čínou, udržuje vztahy s Francií a postupně normalizuje vazby s ECOWAS. Na druhé straně čelí regionálním sporům a rostoucím bezpečnostním hrozbám v pohraničních oblastech s Mali.

Guinea v roce 2026 očekává zrychlení hospodářského růstu potenciálně až na 9,8 % zejména díky rozvoji těžby železné rudy v projektu Simandou, který se postupně stane klíčovým exportním pilířem země. Růst dále podpoří silná těžba bauxitu, zlata a výhledově také investice do těžebních a infrastrukturních projektů, včetně rafinerií a energetiky. Významnou roli hraje čínský kapitál. Inflace by měla (za předpokladu nezměněných okolností) mírně klesat. Riziko však představuje vývoj cen ropy v důsledku konfliktu na Blízkém východě. Běžný účet platební bilance by se měl v roce 2026 překlopit do přebytku taženého silným růstem exportu nerostných surovin.

Fiskální politika se bude v letech 2025–2027 řídit střednědobým rozpočtovým rámcem (DPBP), přičemž fiskální deficit by se měl díky rostoucím příjmům z těžebního sektoru snížit potenciálně až ke 2 % v roce 2027 (EIU). Deficit bude financován hlavně zvýhodněnými externími úvěry multilaterálních institucí. Daňové úniky a vysoké výdaje na dotace a mzdy zůstanou problémem. Poměr vládního dluhu k HDP má ve střednědobém horizontu klesat z odhadovaných 42,2 % HDP na konci roku 2025 na 38,7 % na konci roku 2027. Monetární politika zůstává obezřetná: centrální banka (CB) zatím drží základní sazbu na 9,75 %, ale při příznivém inflačním vývoji se očekává její postupné snižování (v případě nárůstu inflace naopak nastane monetární zpřísnění). CB posiluje devizové rezervy a řídí kurz guinejského franku v režimu řízeného floatingu. Domácí měna bude mírně a stabilně oslabovat vůči USD. Hlavním rizikem pro fiskální i monetární výhled zůstává možný růst cen energií v důsledku geopolitické nestability.