V srpnu 2024 donutily lidové protesty tehdejší premiérku Šajch Hasínu Vadžídovou a čelní představitelku toho času vládnoucí strany Awami League (AL) k rezignaci a útěku ze země. Kolaps vlády AL vedl k narušení efektivity politických a institucionální procesů v zemi. Moci v zemi se následně ujala prozatímní vláda v čele s Muhammadem Júnusem. Aktuální politická situace je velmi nestabilní. Za jistých okolností nelze zcela vyloučit ani riziko vojenského převratu (moci by se patrně ujal generál Waker-uz-Zaman, který sehrál významnou roli při formování prozatímní vlády po útěku premiérky). Bangladéšská armáda již v minulosti sehrála aktivní roli v oblasti formování politiky státu. Vůdce prozatímní vlády Júnus naznačil, že mezi prosincem 2025 a červnem 2026 by se mohly konat všeobecné volby, což by bylo klíčovým krokem k politické normalizaci. Plány na předání moci ze strany úřednické vlády nově demokraticky zvolené vládě však zůstávají nejasné. Některé zdroje jsou názoru, že s poměrně vysokou pravděpodobností dojde k odkladu voleb s odůvodněním, že prozatímní orgány musí před volbami realizovat institucionální reformy. Za favorita je nyní považována strana BNP. Nejvyšším soudem zrušený zákaz účasti strany Jamaat ve volbách (strana čelí obviněním z vazeb na teroristické skupiny) pravděpodobně nebude mít dobrý vliv na podnikatelské prostředí a atraktivitu země pro zahraniční investory, jelikož hrozí, že by se Jaamat snažila do politiky integrovat silně konzervativní islámské názory. Vztahy s Indií dlouhodobě zhoršují obvinění z násilí páchaného na hinduistické menšině v Bangladéši (a nyní také neochota Indie vydat bývalou premiérku, o což bangladéšské úřady formálně požádaly). Vztahy s USA jsou momentálně poněkud napjaté, což pravděpodobně přispěje ke stabilizaci Číny v roli nejvýznamnějšího partnera Bangladéše. Dlouhodobý růstový potenciál země je solidní. Ekonomickou výkonnost země však aktuálně podkopává zejména politická, společenská a bezpečnostní nejistota. Dlouhodobým cílem je omezit závislost hospodářství na textilním průmyslu a tím docílit lepší mezinárodní konkurenceschopnosti domácí ekonomiky. Od roku 2026 již země nebude dle UN klasifikována jako nejméně rozvinutá (Least Developed Country – LDC), díky čemuž ztratí některé výhody – např. bezcelní přístup na vybrané trhy apod. Problematickým aspektem ekonomiky je dlouhodobý převis poptávky po elektrické energii nad nabídkou. Přetrvávají také tlaky na deficit běžného účtu platební bilance. Podle nynějších očekávání dosáhne vládní dluh Bangladéše v roce 2025 cca 38,9 % HDP oproti 36,5 % HDP (2024). Celkově došlo k výraznému navýšení vládního zadlužení oproti roku 2020, kdy činilo 28,1 % HDP. Bangladéšské fiskální příjmy patří dlouhodobě k nejnižším v rámci všech zemí hodnocených agenturou Moody’s. Pozitivní je ve vztahu k vládní zadluženosti skutečnost, že 30 % celkového vládního dluhu a přibližně 70 % zahraničního dluhu tvoří zvýhodněné půjčky od multilaterálních a bilaterálních věřitelů. Nepříznivé je naopak to, že pravděpodobně poroste část dluhu denominovaná v cizích měnách. Země se potýká s relativně vysokými náklady na dluhovou službu. MMF v červnu 2025 dokončil (kladně) kombinovaný třetí a čtvrtý přezkum v rámci ECF, EFF a RSF. Bankovní sektor trpí rostoucím objemem špatných úvěrů.