Nigérie je politicky, etnicky i společensky velmi heterogenní zemí. Od 02/2023 je prezidentem Bola Tinubu, jehož mandát je velmi slabý a jehož vláda je také značně nepopulární. Prezident krátce po svém jmenování do funkce prosadil několik strukturálních reforem (např. zrušení dotací na pohonné hmoty a devalvace měny), které byly z dlouhodobého hlediska nutné a vítané, nicméně jejich rychlá a obsáhlá implementace vedla k největšímu ekonomickému otřesu za několik generací. Výsledkem bylo silné oslabení měny, velmi vysoká inflace (v roce 2025 se nadále drží nad 24 %) a prohlubující se chudoba velké části populace, která se potenciálně může stát živnou půdou pro společenské nepokoje i různé radikální nálady. Nigérie se navíc potýká také s několika bezpečnostními hrozbami (Boko Haram a Islámský stát na severovýchodě a ve střední části země, militantní skupiny na ropném jihu v deltě Nigeru, násilné konflikty mezi farmáři a pastevci v zemědělské střední části, nebo stále rozšířenější únosy a banditismus).

Ekonomika Nigérie byla do roku 2021 dle HDP největší ekonomikou Afriky, v důsledku znehodnocení domácí měny naira však v posledních letech došlo k velkému propadu HDP, a nigerijská ekonomika je proto v současné době až 4. největší africkou ekonomikou. Země je silně závislá na ropě, z těžby ropy pochází asi 10 % HDP a také více než 80 % exportu. Většina ropy se zatím vyváží v surovém stavu a Nigérie je paradoxně závislá na dovozu paliv. Velmi pozitivní vliv by v tomto ohledu mělo mít spuštění rafinérie Dangote (produkce nafty od 01/2024), které podpoří také hospodářský růst. Rafinérie Dangote v roce 2025 již dosahuje produkce blízko své nominální kapacity (650 tis. barelů denně) a dokonce plánuje navýšení kapacity na 700 tis. barelů denně do konce roku 2025. Spuštění rafinérie, která se zařadí mezi největší na světě, již v roce 2025 vedlo k poklesu dovozu pohonných hmot a dokonce k exportu rafinovaných produktů.

Vládní finance Nigérie jsou v současné době pod tlakem. Jedním z hlavních strukturálních problémů je rozsáhlá šedá ekonomika a související dlouhodobě nízká míra vládních příjmů. Vláda sice ambiciózně usiluje o zvýšení vládních příjmů na 18 % HDP do roku 2026, ale v roce 2025 se očekává, že celkové vládní příjmy budou stále dosahovat pouze přibližně 10 % až 12 % HDP. Tato nízká fiskální kapacita je hlavním důvodem vysoké zranitelnosti země. Vládní dluh sice po statistickém přepočtu HDP v roce 2024 opticky poklesl na přibližně 37,8 % HDP, ale v absolutních číslech i nadále roste. Podle některých prognóz se pro rok 2025 očekává, že poměr veřejného dluhu k HDP se bude pohybovat kolem 50 % HDP (dle starší metodiky). Nejkritičtějším ukazatelem je však zátěž dluhové služby. V roce 2024 výdaje na obsluhu dluhu (platby úroků a splátky dluhu) přesáhly celkové federální příjmy. Navzdory očekávanému poklesu se předpokládá, že v roce 2025 si náklady na obsluhu dluhu vyžádají přibližně 60 % federálních příjmů. To znamená, že drtivá většina vládních příjmů je pohlcena platbami dluhu, což zásadně omezuje prostor pro investice do infrastruktury, zdravotnictví a vzdělávání a představuje chronické riziko pro fiskální stabilitu země.