V roce 2019 rezignoval premiér Peter O’Neill a novým premiérem se stal předchozí ministr financí James Marape se svým nacionalistickým přístupem k „férovému“ využívání místních nerostných zdrojů. Od zahraničních investorů jsou očekávány ústupky a po změnách těžebního zákona a zákona o ropě a plynu se pro zahraniční investory zvýšila regulatorní a fiskální nejistota kvůli nedostatečné transparentnosti. Vláda však externí financování potřebuje a je motivována k dohodě se zahraničními investory. Některé pozastavené projekty (běžící i nové) se jí už podařilo přejednat na výhodnější podmínky pro PNG. Snaha zvýšit participaci PNG na výnosech jejího nerostného bohatství může přinést v dlouhém období pozitiva, ale krátkodobě zemi poškozuje. Marape obhájil svou pozici ve volbách v 07/2022, což mu dává legitimitu v pokračování v jednáních se zahraničními investory a zachovává kontinuitu vládní politiky. Velkým problémem země je přes určité zlepšení korupce na všech vládních úrovních. Soudy jsou relativně nezávislé, ale drahé a zdlouhavé. V lednu 2024 došlo k násilným protestům v důsledku vysokých životních nákladů a nedostatku pracovních míst. Vláda čelí politickým, sociálním a ekonomickým výzvám.

Ekonomika PNG je malá, zaostalá, otevřená, málo diverzifikovaná resp. závislá na vývozu komodit, především LNG a zlata. Dále také ropy, mědi, niklu či kobaltu. Těžba těchto komodit má více než 25% podíl na tvorbě HDP a 90% podíl na exportu. Významný podíl na tvorbě HDP má také zemědělství, lesnictví a rybolov, které tvoří cca pětinu HDP. Zemědělství poskytuje živobytí zhruba 75 % obyvatelstva. Ekonomický růst je s ohledem na rozsáhlé nerostní bohatství a nízký HDP na osobu relativně slabý a nestabilní. Dlouhodobě mu brání velká chudoba, nízká úroveň lidského kapitálu a školství, slabá infrastruktura a instituce obecně, nevyjímaje korupci. Snahy o diversifikaci ekonomiky od těžby nerostů jsou vládou proklamovány, ale progres je malý. Výhled ekonomiky je pozitivní s ohledem na zotavující se externí poptávku a spuštění budoucích projektů, i když řada z nich na finální rozhodnutí o investici stále čeká.

Rostoucí vládní zadlužení se před pandemií dařilo stabilizovat. Pandemie však přispěla k dalšímu růstu až na úroveň 53 % HDP v roce 2021. Pak se ale vládě za pomoci zvýšených cen komodit a snahu o fiskální konsolidaci podařilo zadlužení stabilizovat. Placené úroky z dluhu k HDP se snížily z úrovně 16-17 % rozpočtových příjmů na aktuálních 14 %, i díky vyšší preferenci dlouhodobých levných zahraničních půjček na úkor drahého domácího financování. MMF již v červnu 2020 změnil hodnocení obou rizik splacení externího i vládního dluhu z průměrných na vysoká. Vládu v boji s Covid-19 a dalšími výzvami podporuje MMF, Světová banka, Austrálie, Asijská rozvojová banka i další partneři. Kvůli hospodářské politice předchozí vlády, kapitálovým kontrolám a politice centrální banky je na trhu neustálý nedostatek deviz, který limituje dovoz a pokrok v diversifikaci ekonomiky. Za podpory výše zmíněných externích partnerů však dochází k pozvolnému systémovému zlepšení ve fiskální i monetární oblasti, což je vidět např. na postupném uvolňování kurzového režimu. Pozitivní perspektivu podtrhuje schválení financovaného reformního programu MMF v 03/2023 a jeho uspokojivé plnění potvrzené druhým hodnocením MMF v 07/2024.