V čele státu zůstává od 05/2019 prezident Volodymyr Zelenskyj, jehož mandát byl v souladu s ústavou a trvajícím stanným právem prodloužen až do řádného zvolení nového prezidenta. Jeho popularita po počáteční silné podpoře veřejnosti postupně významně klesla a následně se stabilizovala kolem 60 %. Zelenskyj zároveň čelí rostoucí domácí kritice za neřešenou korupci a kontroverzní pokusy o oslabení protikorupčních úřadů. I přesto je vnímán jako nezpochybnitelný symbol odporu proti ruské agresi. Konání nových voleb se očekává nejdříve v roce 2027, přičemž jako nejsilnější potenciální vyzyvatel se jeví generál Valerij Zalužnyj, který v průzkumech představuje největší morální autoritu pro poválečné sjednocení země. Budoucí směřování země zůstává pro-západní, přičemž návrat k ruské sféře vlivu je považován za vysoce nepravděpodobný.

Rok 2025 přinesl zásadní posun směrem k diplomatickému řešení konfliktu. Pod tlakem nové administrativy USA byly zahájeny rozhovory o příměří. Klíčovým bodem diskusí se stal kompromis, kdy by Ukrajina mohla odložit ambici vstupu do NATO výměnou za tvrdé, právně závazné bezpečnostní záruky od USA a evropských mocností (plán postavený na odstrašení Ruska a přítomnosti mezinárodních jednotek). Hlavním bodem sváru však zůstává status okupovaných území, u nichž Rusko odmítá ústup. Zatímco integrace do EU pokračuje (přes technickou připravenost naráží na politické veto Maďarska), vztahy s USA po nástupu prezidenta Trumpa prochází ochlazením a transformovaly se z čisté pomoci Ukrajině na systém půjček a silný diplomatický tlak na ukončení bojů.

Ukrajinská ekonomika projevuje po drtivém propadu v roce 2022 (pokles HDP o téměř 30 %) nečekanou odolnost. V letech 2024–2025 dosáhla mírného růstu, k čemuž přispělo zejména plné zprovoznění vlastního námořního koridoru vČerném moři, jenž umožnil obnovit export obilí i kovů. Vláda reaguje na energetickou krizi decentralizací sítě a modernizací infrastruktury v duchu hesla „Build Back Better“. V roce 2026 se rychlost hospodářského růstu odhaduje na 2 % HDP až 6 % HDP, v závislosti na případném uzavření míru. Náklady na poválečnou obnovu jsou však enormní, odhadují se na 524 mld. USD až 700 mld. USD, což si vyžádá masivní zapojení soukromého kapitálu, neboť státní rozpočet je vyčerpán válečnými výdaji. Země se potýká také s hlubokou demografickou krizí, v důsledku emigrace a vnitřního přesídlení přišla o miliony obyvatel a míra chudoby vzrostla dle zprávy Světové banky na 37 %.

Finanční stabilita země je plně závislá na zahraničních partnerech, kteří do konce roku 2025 poskytli pomoc přesahující 373 mld. EUR. Klíčovými nástroji jsou „Ukraine Facility“ od EU (50 mld. EUR) z roku 2024 a půjčky G7 (50 mld. USD) kryté výnosy ze zmrazených ruských aktiv. NA konci roku 2025 byla v rámci „Ukraine Facility“ navíc pro roky 2026–2027 dohodnuta nová evropská půjčka ve výši 90 mld. EUR se specifickým mechanismem ručení plynoucím z ruských aktiv zmrazených v Evropě. I přes úspěšnou restrukturalizaci komerčního dluhu však zůstává zadlužení kritické (přes 100 % HDP v roce 2025). Vrcholu by měl veřejný dluh dosáhnout dle odhadů v roce 2027 (cca 109 % HDP) a následně se očekává jeho pomalý pokles až na cca 96 % HDP v roce 2029. Vysoké jsou také náklady na obsluhu dluhu, které v roce 2026 pohltí téměř 18 % vládních příjmů. Rozpočtový deficit zůstává jedním z nejvyšších v Evropě, přičemž téměř veškeré vlastní příjmy státu směřují pouze na obranu a civilní část rozpočtu je financována prakticky pouze z externích zdrojů. I v případě uzavření míru v roce 2026 zůstanou vládní výdaje extrémně vysoké kvůli potřebě znovuvyzbrojení, sociální podpory veřejnosti a masivních investic do obnovy ekonomiky. Budoucí fiskální politika bude muset balancovat mezi tlakem na snižování daní pro nastartování ekonomiky a nutností financovat silnou armádu jako trvalý odstrašující prvek proti Rusku.

Celkový výhled pro rok 2026 je opatrně optimistický, ovšem s podmínkou udržení mezinárodní finanční podpory a stability bezpečnostního prostředí.