Velmi dobrým českým vývozním artiklem jsou technologie pro zemědělství a potravinářství. Tato odvětví tvoří v každé rozumné zemi základ hospodářství a suverenity. V době sankcí si tento fakt Rusko velice bolestivě uvědomilo, a začalo proto razit politiku soběstačnosti.

Vše se točí kolem magického slovíčka „importozaměščenie“, což znamená náhradu dovozu zahraničního zboží domácí produkcí.

K tomu výrazně přispívají výrobní technologie z Česka. Jejich tuzemští výrobci letos zaznamenali zvýšený zájem ruských investorů.

„Ruské zemědělství a potravinářství se dynamicky rozvíjí a stává se ziskovým odvětvím. Proto i v následujících letech bude pokračovat příliv finančních prostředků z federálního rozpočtu do jednotlivých regionů,“ uvedl koncem minulého roku ruský premiér Dmitrij Medveděv na tradiční zemědělské výstavě Zlatý podzim.

S ohledem na přetrvávající embargo na dovoz vybraných potravin plánuje Rusko masivní investice do rozvoje a modernizace zemědělství a potravinářského sektoru. A to nabízí uplatnění i pro české firmy. Jednak mají čeští výrobci technologií pro zemědělství a potravinářství ve světě renomé profesionálů už z dřívějších dob, a navíc také díky vlastním inovacím a vývoji dosahují i v současné době špičkové úrovně.

Už nefrčí hotové výrobky, ale technologie

Zásluhu na tom má i domácí trh. Jen za poslední tři roky totiž investovali tuzemští potravináři do nových technologií přes 2,6 miliardy korun. Pomohly jim v tom také dotace od státu i Evropské unie. Jejich hlad po nových technologiích logicky přispěl k rozvoji tuzemských firem vyrábějících tyto potřebné stroje a linky. Na zahraničních trzích tak díky tomuto tlaku teď mají co nabídnout.

„Technologie jsou speciální odvětví, v Rusku je po nich obecně velká poptávka. Od roku 2005 máme v Rusku 60 obchodních případů z oblasti technologií do zemědělství a potravinářství za 1,8 miliardy korun. Konkrétně se jedná hlavně o pekárny, pivovary, farmy, odchovny prasat, krav či drůbeže,“ potvrzuje Jan Procházka, generální ředitel Exportní, garanční a pojišťovací společnosti (EGAP).

Podle jeho zkušeností dochází v Rusku k historické změně v oblasti produkce, kterou lze do Ruska vyvážet. Je zájem o to, aby české firmy postavily výrobní fabriky, respektive dodaly výrobní technologie. Takže vedle klasického strojírenství najdou své uplatnění i linky v potravinářské a zemědělské výrobě. „Je patrná výrazná snaha ruskou ekonomiku někam posunout, maximum vyrábět v Rusku. Už není zájem o hotové výrobky,“ vysvětluje Procházka.

Aktuálně je oficiální politika Ruska zaměřena na investice do lokální výroby, a to jak do výstavby nových závodů, tak do modernizace stávajících fabrik. K tomu, aby vyráběli Rusové maximum své spotřeby doma, nepotřebují dovážet potraviny, ale technologie. A ty berou v docela výrazném množství z Česka. A důvod? „Roli hraje poměr kvality a ceny a také to, že čeští a ruští obchodní partneři se znají z dřívějších dob, mnozí společně i studovali, není mezi nimi jazyková bariéra. Samozřejmě nejpodstatnější je fakt, že české technologie pro zemědělství a potravinářství mají v zahraničí dobré jméno,“ říká nejvyšší šéf EGAP.

Heineken si vybral ZVU Strojírny

Například firma ZVU Strojírny z Hradce Králové dosáhla loni celkových tržeb 719 milionů korun, z toho export činil 87 procent. Speciálně na ruský trh firma vyvezla 27 procent z celkových tržeb, tedy technologie za 194 milionů korun.

„Šlo především o speciální tlakové nádoby, výměníky, nádrže a další aparáty pro výrobu umělých hnojiv, tedy pro provozy petrochemických a chemických závodů,“ upřesňuje Vladimír Kysela, generální ředitel ZVU Strojíren.

Jeho firma je rovněž výrobcem technologií pro pivovary. Českou pivovarnickou technologii od ZVU Strojíren tak mají třeba až v Jakutsku. Loni dodali další technologii za 200 milionů korun také do pivovaru v další z postsovětských republik, Gruzii.

„Jednalo se o třetí kompletní pivovar v této zemi. Ten náš je schopen ročně vyrobit 400 tisíc hektolitrů piva, konkrétně půjde o značku skupiny Heineken, která patří k největším výrobcům piva na světě. Považujeme tuto dodávku za jednu z nejlepších a nejúspěšnějších aktuálních referencí naší společnosti,“ míní Kysela s tím, že tato zakázka otevírá firmě cestu k získání dalších kontraktů tohoto typu. Třeba právě v Rusku.

V současné době vede management společnosti ZVU Strojírny jednání se zájemci o technologie hned do vícero ruských pivovarů.

Podle Kysely jde o investice v řádu několika desítek milionů eur, ale jednání a příprava konkrétních kontraktů trvají delší dobu.

„Aktuálně jsme velmi aktivní také v oblasti dodávek pro ruské petrochemické a chemické společnosti. Vzhledem k tomu, že se jedná o strategická průmyslová odvětví, a také díky tomu, že naše společnost navazuje na rozsáhlé dodávky technologií pro chemickou výrobu pod značkou ZVU před mnoha desítkami let, považujeme Rusko za velmi významný trh,“ dodává Kysela.

Vazby z dob RVHP se vyplácejí

Právě pod značkou ZVU už na trzích bývalého Svazu sovětských socialistických republik (SSSR) skončilo mnoho desítek pivovarů.

A na tyto tradice v současné době firma úspěšně navazuje – rekonstruuje zastaralé technologie, rozšiřuje stávající nebo dodává nová vybavení.

Silnou pozici má firma na ruském trhu i v dodávkách pro výrobu močoviny. Nyní tyto závody požadují nové aparáty, aby mohly opotřebovaná zařízení vyměnit.

„Na ruském trhu pracujeme soustavně již mnoho let, a proto místní podmínky dobře známe, sázíme na instalované technologie a dlouhodobé vztahy. Velmi dobře se projevily také synergie s ostatními společnostmi ze skupiny Safichem Group, které nabízejí komplexní dodávky,“ prozrazuje generální ředitel ZVU Strojíren, které patří do skupiny průmyslníka Tomáše Plachého.

Právě kvůli zkušenostem z dob minulých českou společnost aktuálně oslovují ruské firmy dokonce i samy a nabízejí kontrakty.

Při získávání ruských zakázek se českým firmám podle Kysely vyplatí poukazovat na dodávky z dob Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP). I když jen to by pochopitelně nestačilo.

„Je třeba být na jednání vždy dobře připraven, neboť v současné době se na ruském teritoriu střetávají zájmy všech významných světových firem působících jak v petrochemickém a chemickém, tak v potravinářském průmyslu. A to s sebou nese vysoké nároky ruských zákazníků, které jsou promítány do technických i obchodních podmínek uzavíraných smluv,“ míní Vladimír Kysela, generální ředitel ZVU Strojíren.

Nerušit pobočku v Moskvě se vyplatilo

Na rozdíl od ZVU Strojíren zaznamenala česká firma J 4 z Předměřic nad Labem asi rok a půl nazpět výrazný propad zájmu od ruských partnerů. Společnost se specializuje na projektování a výrobu potravinářské techniky, hlavně pecí na chleba a pro cukrářský sortiment. Původně dodávala do Ruska přibližně 20 pecí ročně, loni to byly jen tři.

Dokonce se několikrát stalo, že kvůli propadu rublu klienti rušili už dojednané a podepsané smlouvy. Letos ovšem očekává společnost J 4 oživení ruského trhu.

„Začalo se to zlepšovat, protože rubl vůči euru posílil, takže naše pece nebudou pro Rusy už tak drahé. Aktuálně máme spousty ruských zakázek. První pololetí letošního roku máme díky evropským, ale i ruským kontraktům ve výrobě zcela naplněné,“ pochvaluje si Jiří Černík, spolumajitel firmy, která třeba z Německa a Nizozemska má letos velké zakázky na pekařské pece za milion eur. Pro ruský trh firma aktuálně připravuje především cukrářské pece.

Od ruských partnerů požaduje složit předem zhruba polovinu ceny celé zakázky. Postupuje tak především na základě zkušeností z dob minulých. „Tak přísní nejsme na ty, s nimiž už spolupracujeme déle. Ale dávat na dluh novým klientům se nevyplácí,“ říká Černík a dodává, že i přes propad ruských zakázek si firma J 4 udržela ze strategických důvodů pobočku v Moskvě. Podle letošního nárůstu zájmu ruských investorů se tento tah zřejmě vyplatil.

Obavy z nestability rublu přetrvávají

Podobně postupovala i táborská společnost Bauer Technics, která do Ruska projektovala a dodávala zemědělské a potravinářské objekty na klíč. Právě díky tomu, že má firma vlastní zastoupení v Moskvě, se na ni v poslední době opět začali obracet ruští partneři s výzvou ke spolupráci.

Ještě v roce 2014 realizovala společnost třeba farmu pro prasata a výrobnu krmných směsí v Permu poblíž Uralu za necelých 100 milionů korun. A v Obninsku v Kalužské oblasti farmu pro prasata s masokombinátem ve dvou etapách, celkem za 375 milionů korun. Naopak loňský rok byl z ekonomického pohledu na ruském trhu pro Bauer Technics špatný. „Nejlepší byl rok 2011, kdy na celkovém podílu tržeb z exportu ve výši 87 procent činily ruské zakázky 60 procent,“ vzpomíná Jan Miesbauer, obchodní ředitel Bauer Technics.

Hlavní příčinu současného propadu ruských zakázek vidí manažer v setrvačnosti nepříznivých vlivů minulého období, jakými byly hlavně sankce, propad kurz rublu i cen ropy. V případě velikých a složitých projektů od firmy Bauer Technics uplyne více než rok od zahájení jednání o projektu k jeho faktické realizaci. Podle Miesbauera v současné době bude i nadále největší překážkou nových ruských zakázek obava investorů z vývoje kurzu rublu vůči euru, protože návratnost a splácení zemědělských projektů trvají v průměru osm až deset let.

Letos výrazně vzrostl zájem ruských investorů

Ovšem zdá se, že snahy ruského prezidenta Vladimira Putina o výrobní soběstačnost Ruska aktuálně napomáhají znovuoživení ruských poptávek i v Bauer Technics.

 „Zaznamenali jsme zvýšený zájem především od začátku letošního roku. Ale k faktické realizaci povede ještě časově poměrně dlouhá cesta, protože jde o projekty náročné na přípravu i analýzu. Ruští investoři poptávají spíše menší projekty v součtu tak za 50 milionů eur, tedy více než miliardu korun. Ale samozřejmě ne všechny budou realizované,“ uvádí obchodní ředitel firmy. Jedná se o výstavby různých farem, především na produkci skotu a prasat. Investory jsou jak státní instituce, tak soukromé podniky.

„Za jednu z hlavních příčin považujeme určitou stabilizaci cen ropy a kurzu rublu, což je výhoda pro investice do všech odvětví. Speciálně nás se týká změna dotační politiky a nové modely financování zemědělských projektů.“

Češi rozumějí ruskému trhu

Podle obchodního ředitele je realizace projektů společnosti Bauer Technics v Rusku prakticky vždy svázána se zajištěním exportního financování pro ruské investory. „Nebo v případě, že investor má vlastní zdroje, pak jsou téměř výlučně v rublech,“ naznačuje manažer možné problémy.

Přitom podle jeho mínění jsou právě české společnosti schopny ruskému trhu v oblasti zemědělství a potravinářství porozumět lépe než partneři ze západních zemí.

„Je to dáno historií, mentalitou i některými zvyklostmi a podobnostmi v segmentu zemědělství a potravinářství,“ uvádí Miesbauer.

Na základě vlastních zkušeností doporučuje potenciálním exportérům usilujícím o ruský trh, aby se soustředili na to, co umí nejlépe, a vytvořili si v Rusku spolehlivé zázemí pro vlastní činnost. „Rusko svojí rozlohou představuje veliké území, kde to, co funguje na jednom konci, nemusí zcela fungovat na konci opačném,“ míní Jan Miesbauer, obchodní ředitel Bauer Technics.

Odrazil se ruský trh ode dna?

Podle generálního ředitele EGAP Jana Procházky nezaznamenala pojišťovna u zakázek do odvětví potravinářských a zemědělských technologií v Rusku extrémní problémy se splácením.

Možná i proto, že se mezi odborníky říká, že u zemědělců je platební morálka mnohem lepší, že mají reálnější odhad, co si mohou dovolit. Přesto EGAP i v těchto případech vyhodnocuje rizika, zjišťuje, zda ruští investoři mají dostatečnou sílu na splácení pohledávek.

„Rusko je zajímavé teritorium, zemědělství a potravinářství určitě podporujeme, ale je to vždy na schopnosti protistrany a případném riziku,“ naznačuje Procházka, že čeští exportéři zemědělských a potravinářských technologií nemohou počítat s absolutně otevřenými dveřmi v EGAP.

Na pojišťovnu se pochopitelně neobracejí exportéři dílčích strojů, ale velkých celků, jako například odchoven či výkrmen dobytka a podobně. „Zjišťujeme, zda na takovou zakázku ruští investoři vůbec mají, a podle toho se také rozhodujeme, abychom eliminovali riziko.

Podle Procházky čeští exportéři technologií vyvážejí především pro potravinářský sektor na Kubu, do Běloruska a také právě do Ruska.

„Rusko se aktuálně začíná zvedat, ještě loni to bylo slabší, letos se začínají objevovat větší akce. A nejenom v zemědělství a potravinářství,“ naznačuje šéf EGAP oživení celého ruského trhu.

Příčinou je zřejmě stabilnější rubl. I když ani na to nelze stoprocentně spoléhat. „Každá měna může mít výkyvy. Myslím, že úplně vyhráno ruští investoři nemají. Zatím bych nejásal, že teď budou Rusové masivně nakupovat a že bude rubl jenom posilovat,“ varuje generální ředitel EGAP.