Politické prostředí v Iráku je dlouhodobě nestabilní, netransparentní a plné korupce. Naději na zlepšení nepřinesl ani nový volební systém a předčasné volby v říjnu 2021. Fragmentovaný parlament jednal i na irácké poměry pomalu a sestavování vlády trvalo celý rok. Volby v listopadu 2025 proběhly relativně mírumilovně, ale sestavení vlády může být opět zdlouhavé. Premiér by měl mít dostatečnou podporu uvnitř Iráku, ale své zájmy a vliv uplatňují i Írán a USA. Geopolitické riziko je vysoké s ohledem na napjatou situaci v Íránu a celkově komplexní situaci v regionu, včetně silných vztahů v Íráku majoritních šíitů s Íránem ve světle napjatých vztahů Íránu s USA, Izraelem či novým prezidentem Sýrie. Z hlediska reforem nemají místní politické elity dlouhodobě zájem na zvýšení transparentnosti veřejného sektoru či snížení korupce. Pozice premiéra je v tomto ohledu slabá, vše podléhá dohodám o rozdělení moci mezi vlivnými politickými subjekty. Společnost je etnicky i nábožensky rozdělená. Kurdové usilují na severu o autonomii, ale v posledních letech se v Kurdistánu zvýšil politický i finanční vliv centrální vlády. Irácký právní systém není kvůli dlouholeté izolaci způsobené válečnými konflikty dostatečně rozvinutý a značně zaostává za mezinárodními standardy. Smluvní vymahatelnost může být problematická z důvodu nejasné regulace, nedostatku rozhodovacích orgánů a vysoké míry korupce. Instituce obecně a státní řízení jsou v Iráku extrémně slabé. Rozpočet na období 2023-25 byl pro-cyklický a již vysokou citlivost státních financí na cenu ropy ještě prohloubil.

Irák disponuje čtvrtými největšími zásobami ropy na světě. Ropa tvoří cca polovinu HDP, přes 90 % rozpočtových příjmů a skoro 100 % exportu. Největší naleziště se nacházejí zejména na jihu země. Významnou konkurenční výhodou Iráku jsou náklady na těžbu ropy, které patří globálně mezi nejnižší. Ekonomika i státní finance jsou vysoce citlivé na ceny ropy. V září 2025 se dohodly ropné společnosti a vlády v Bagdádu a Erbílu na obnovení exportu ropy z iráckého Kurdistánu do Turecka, který byl pozastaven od března 2023. Export ropy touto cestou roste, ale další vývoj bude závislý na aktuálně vyjednávaných nových smlouvách, kde hrají roli i právní spory a penále mezi Irákem a Tureckem. Hlavní infrastrukturní investicí je multimodální transportní koridor z jižních přístavů Perského zálivu do Turecka, který by mohl být dokončen ve střednědobém výhledu a může být jednou z klíčových dopravních tepen mezi EU a Blízkým východem. Na druhé straně lze jen stěží očekávat, že by se v brzké době zásadně vyřešily chronické problémy ekonomiky spojené s nízkou bezpečností, nedostatkem vody a nestabilitou dodávek el. energie. Rovněž nelze očekávat zásadnější reformu pracovního trhu, kdy je přes 40 % pracovní síly zaměstnáváno ve veřejném sektoru a soukromá sféra se pohybuje v zóně šedé ekonomiky. Malé sektory průmyslu a zemědělství nechají Irák v režimu vysoké citlivosti na změny globálních cen potravin a komodit.