Arménie má od roku 2018 proreformní vlády, což se promítá do zlepšujících se institucí, i když třeba soudnictví stále není nezávislé a čelí politickým vlivům. Arménie se snaží více orientovat na EU, což je dáno mimo jiné nedostatkem ruské podpory při ofenzívě Ázerbájdžánu v Náhorním Karabachu v roce 2023. Přesto Arménie zatím zůstává ekonomicky i bezpečnostně závislá na Rusku, čehož si je vedení země dobře vědomé. Pozitivní je dosažení předběžné mírové dohody s Ázerbájdžánem v srpnu 2025. Rozpočet na rok 2026 tak poprvé od roku 2020 počítá s meziročním poklesem výdajů na obranu, přičemž se uvolněné prostředky mohou použít pro cca sto tisíc uprchlíků z Náhorního Karabachu. Vláda se snaží také o normalizaci vztahů s Tureckem.

Ekonomika je malá, vnitrozemská, s nízkým HDP na hlavu, citlivá na externí šoky. Mezi hlavní exportní položky patří minerály a zemědělské produkty, bez vyšší přidané hodnoty. Pomáhají remitence od velké diaspory v zahraničí. Veřejné zadlužení není vysoké, pomáhá spolupráce s EU, USA a multilaterálními partnery. Očekává se zvýšení těžby zlata díky dolu Amulsar. Potenciálně lepší vztahy se sousedními zeměmi by mohly vést během několika let ke snadnějšímu a levnějšímu vývozu uboží.