Mezi největší rizika Arménie patří politická a geopolitická. Příliv kapitálu, osob a reexport z Ruska v důsledku konfliktu na Ukrajině měl krátkodobě silně pozitivní vliv na růst ekonomiky a produktivity, ale tyto vlivu postupně vyprchávají a růst se vrací na úroveň cca 4-5 % ročně. Pozitivní je zachování kontinuity po znovuzvolení prozápadní proreformní vlády v 06/2026. Každopádně vládu čekají dva přetěžké úkoly. Bude muset vysvětlit oponujícím voličům, že je třeba vzdát se definitivně územních nároků na Náhorní Karabach (a potvrdit toto v referendu, jelikož vláda nemá ústavní 2/3 většinu v parlamentu), aby se normalizovaly vztahy s Ázerbájdžánem a potažmo i Tureckem, které mají zájem na zprovoznění Zangezurského koridoru na jihu Arménie. Ze strany USA (případně zeměmi GCC) sponzorovaný masivní rozvoj oblasti v/u koridoru by měl v případě dotažení mírových jednání dlouhodobě pozitivní vliv na ekonomiku, stejně jako plné otevření hranic s oběma historicky nepřátelskými zeměmi.

Druhou zásadní politickou výzvou je obezřetné balancování mezi EU a Ruskem. Rusku se silně nelíbí jasně deklarované směřování Arménie do EU. Arménie nemá v současné době žádného oficiálního garanta vlastní bezpečnosti a je také ekonomicky silně závislá na Rusku, a to jak z hlediska obchodu, investic, tak především z hlediska energetiky - významně zlevněných dodávek plynu a vlastnictví všech domácích plynovodů Gazpromem. Vláda se snaží o fiskální konsolidaci, rizika v platební bilanci ovšem zůstávají, stejně jako pokračující závislost na externím financování. Jinak má místní ekonomika silný růstový potenciál a technickou i finanční podporu MMF a EU.