Politická situace v Hondurasu je dlouhodobě poměrně komplikovaná, země si v minulosti prošla autoritářským i vojenským režimem, transformace k demokracii probíhá od 80. let 20. století, přesto i v nedávné politické historii opět došlo k převratu (r. 2009) nebo manipulaci voleb a následnému pouličnímu násilí (r. 2017). Politické riziko v Hondurasu se oproti období vlády prezidentky Xiomary Castro po nástupu prezidenta Nasryho Asfury v 01/2026 mírně snížilo. Stabilnější a tržně orientovaná nová vláda s většinovou podporou v Kongresu má relativně dobré předpoklady prosazovat hospodářské reformy. Politické riziko však nadále zůstává zvýšené v důsledku hluboké politické polarizace, nízké důvěry ve volební instituce, přetrvávající korupce a slabé kvality státních institucí. Rizikem jsou také možné průtahy u citlivých reforem, spory uvnitř vládního tábora a kontroverze spojené s návratem bývalého prezidenta Juana Orlanda Hernándeze do země, které mohou dále oslabovat důvěru veřejnosti. Zvýšené zůstává rovněž riziko sociálních nepokojů vyvolaných úspornými opatřeními nebo odporem vůči investičním projektům. Dlouhodobou strukturální slabinou země je vysoká kriminalita, aktivita organizovaného zločinu a nedostatečná vymahatelnost práva, které nadále negativně ovlivňují podnikatelské prostředí a investiční atraktivitu země.

Honduras je malá a stále relativně chudá ekonomika s HDP odhadovaným MMF na 41,5 mld. USD v roce 2026, která si po pandemii udržuje stabilní růstový trend. V roce 2025 ekonomika vzrostla o 3,7 % díky silné domácí poptávce, vysokým cenám kávy, remitencím a veřejným investicím, zatímco pro rok 2026 MMF očekává zpomalení růstu na 3,3 % v důsledku slabší exportní výkonnosti, nižší poptávky po textilních výrobcích na americkém trhu a nejistoty v globálním obchodě. Silnou stránkou země zůstávají vysoké remitence, které v roce 2025 dosahovaly 30,1 % HDP a v roce 2026 nadále přesahují čtvrtinu HDP, současně však představují významný zdroj zranitelnosti vzhledem k vysoké závislosti na ekonomickém vývoji a imigrační politice USA, kam směřuje přibližně polovina honduraského exportu a odkud většina remitencí pochází. Dlouhodobý růstový potenciál podporují investiční příležitosti v energetice a cestovním ruchu, avšak jeho naplnění omezuje vysoká příjmová nerovnost, rozsáhlý neformální sektor zaměstnávající 70-80 % pracovní síly, nedostatečná infrastruktura a výrazná klimatická zranitelnost vůči hurikánům, záplavám a suchům. Celkově lze ekonomické vyhlídky Hondurasu hodnotit jako relativně příznivé, avšak nadále citlivé na vnější šoky, vývoj v USA a přírodní katastrofy.

Fiskální situace Hondurasu patří mezi hlavní makroekonomické silné stránky země. Veřejné finance jsou dlouhodobě spravovány relativně obezřetně a vláda prezidenta Nasryho Asfury pokračuje ve fiskální disciplíně i spolupráci s MMF. Hrubý veřejný dluh dosáhl na konci roku 2025 úrovně 45,4 % HDP a navzdory očekávanému dočasnému nárůstu na přibližně 48 % HDP v roce 2026 (v souvislosti s předfinancováním splatnosti eurobondu) by měl ve střednědobém horizontu opět klesat. MMF proto hodnotí riziko vnější dluhové tísně jako nízké a celkové riziko veřejné dluhové tísně jako střední. Dalšími pozitivními faktory jsou příznivá struktura dluhu, kdy zhruba 70 % zahraničních závazků tvoří zvýhodněné úvěry od multilaterálních institucí, a silná devizová pozice země. Devizové rezervy by měly dle MMF v roce 2026 dosáhnout 12,3 mld. USD, což odpovídá 6,4 měsícům dovozu a 137 % indikátoru rezervní přiměřenosti MMF. Fiskální profil však nadále zatěžují strukturální slabiny ekonomiky, zejména nízká úroveň rozvoje, vysoká závislost na remitencích, klimatická zranitelnost, finanční problémy státní energetické společnosti ENEE a skutečnost, že přibližně 52 % veřejného dluhu (odpovídá asi 23 % HDP) je denominováno v zahraničních měnách. Významným stabilizačním prvkem zůstává úspěšně plněný program MMF, který vedle finanční podpory posiluje důvěru investorů a usnadňuje Hondurasu přístup na mezinárodní finanční trhy.