Ruský trh se velice změnil od toho před sankcemi a propadem cen nerostných surovin a podle Čechů, kteří v Rusku pracovně působí, už ani v budoucnu nebude jako před rokem 2014. Aktuálně nejtěžší pro české exportéry je přizpůsobit se novým podmínkám nové ruské politice vůči dovozu. Vše se točí kolem magického slovíčka importozaměščenije, což znamená náhradu dovozu zahraničního zboží domácí produkcí.

„Šanci na úspěch mají v současné době na ruském trhu firmy, které jsou tam zavedené delší dobu a mají tam svého zástupce, nebo firmy, které jsou odhodlány vstoupit do státního programu importozaměščenie a lokalizace,“ popisuje Ludmila Brodová, vedoucí kanceláře agentury CzechTrade v Petrohradu. Z toho důvodu začaly jak ruské firmy, tak i společnosti exportující do Ruska usilovně hledat cesty, jak tato nařízení akceptovat a přitom nepřijít o podíl na ruském trhu, případně jej i zvýšit. Mnohem více než dříve zakládají společné podniky, jejichž cílem je rozjet výrobu na ruském území.

Podle Martina Bašty, vedoucího ekonomického úseku českého velvyslanectví v Moskvě, začala ruská vláda silně prosazovat importozaměščenije. Přijala mnoho předpisů a nařízení týkajících se omezení zahraničních dodávek v oblastech obranného průmyslu, strojírenství, medicínské techniky, léků a softwarového programového vybavení. Přitom Rusko nyní více než dříve ke svému rozvoji potřebuje investice, a to domácí i zahraniční. „A to je zásadní zlom, který některé české firmy už pochopily. ProMarcela to se snaží do Ruska přenést své výrobní aktivity a lokalizovat zde svoji výrobu,“ uvádí Bašta.

Jan Procházka, generální ředitel Exportní, garanční a pojišťovací společnosti (EGAP) tvrdí, že dochází k historické změně produkce, kterou lze do Ruska vyvézt. Trvá zájem z oblasti strojírenství, energetiky, důlní techniky, ale za jiných podmínek. Je zájem o to, aby české firmy postavily něco na výrobu, třeba celé fabriky, linky, z čeho může ruský partner něco generovat. Takže třeba i zemědělské technologie najdou uplatnění, protože v této oblasti usilují Rusové o zvýšení vlastní produkce. „Je patrná výrazná snaha ruskou ekonomiku někam posunout, maximum vyrobit v Rusku. Už není zájem o hotové výrobky,“ vysvětluje Procházka.

Odborníci z Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj zařazují země do osmi kategorií, přičemž nula znamená vyspělé trhy a sedmičku mají země s nejvyšší úrovní teritoriálního rizika. Rusko bývalo před krizí zařazeno do 3. kategorie, aktuálně si pohoršilo a spadlo do 4. skupiny, tedy do té problematičtější poloviny. „Stalo se to zhruba před rokem a půl. A myslím si, že je to adekvátní ohodnocení, ne nějaký trest,“ uvádí šéf EGAP.

Možná i z tohoto důvodu není o ruský trh ze strany českých exportérů takový zájem jako před sankcemi. Samotný EGAP podporuje v současné době vývoz v hodnotě kolem sedmi miliard korun. „Nepojišťujeme projekty typu: postavíme to ruskému partnerovi a až mu kontrakt začne generovat zisk, pak začne splácet. Žádné takové,“ říká Jan Procházka a uvádí, že EGAP jde více „na jistotu“.

„Podpoříme export pro ruského partnera, který má příjmy v zahraniční měně, dluhopisy na světových trzích. Víme, že kdyby mu linka od české firmy nevynášela, tak má dost finančních toků, aby dluh splatil z jiných zdrojů,“ dodává.

Podobně obezřetně by se měli na ruském trhu chovat všichni čeští exportéři. Musí být ostražití a prověřit si platební schopnost svých klientů. Podle Bašty z velvyslanectví v Moskvě do budoucna v Rusku uspějí jen takoví vývozci, kteří budou na nové obchodní prostředí výborně připraveni. „Nyní je třeba věnovat daleko větší pozornost právnímu a jinému zabezpečení kontraktu. Vstup na ruský trh je spojený s většími riziky a měl by být pro české firmy otázkou zásadního strategického rozhodnutí,“ uvádí šéf ekonomického úseku vyslanectví.

Přesto se znalci ruského trhu, které redakce oslovila v Česku i v Rusku, shodují, že by byla chyba neusilovat o ruské kontrakty, nebo dokonce vyklízet už získané pozice. A nejen kvůli tomu, že Rusko zůstává přes všechny současné problémy perspektivním trhem, na kterém lze dosáhnout výrazně vyšších marží než v Evropské unii nebo v Evropě vůbec. Bašta z moskevského zastupitelského úřadu upozorňuje na postupné utváření podmínek pro působení na jednotném trhu v rámci Eurasijské hospodářské unie, tedy uskupení Ruska, Běloruska, Kazachstánu, Arménie a Kyrgyzstánu. „Vývozcům se tak otevírá nová příležitost působit na tomto relativně velkém prostoru za standardizovaných podmínek, což je určitě výhodné,“ popisuje.

Atakovat ruský trh z Moskvy nebo Petrohradu je tradičnější postup, ale současným fenoménem ve vzájemných obchodněekonomických vztazích je fakt, že jednotlivé regiony v Rusku se snaží mnohem usilovněji lákat zahraniční investory. Petr Slowik, vedoucí kanceláře CzechTrade v Jekatěrinburgu, radí poohlédnout se třeba ve Sverdlovské oblasti, která je zajímavá hlavně pro výrobce a dodavatele ze strojírenství či energetiky. Sídlí tam mnoho výrobních závodů, které nutně potřebují modernizovat své technologie. „Pokud porovnáte čísla z počátku tohoto roku s těmi z minulého, pak například export z Česka do Uralského federálního okruhu letos spadl o více než 20 procent, nicméně v některých oblastech se zvýšil, třeba ve Sverdlovské oblasti o deset a v Čeljabinské o 20 procent,“ vypočítává Slowik.

Některá optimistická čísla z prvního pololetí roku 2016 ještě nemusí znamenat, že letos dojde k obratu a vzroste český export do Ruska. Ale i experti na ruský trh se shodují, že dochází k pozvolnému obratu. „Rusko je kolos, který se opět dostane do pohybu, jen je otázkou, jak brzy,“ míní Slowik. V poslední době se setkává s potravinářskými firmami, které očekávají brzké uvolnění situace. „Nyní je ideální čas nalézt partnera a vyjednat nejlepší podmínky. Jakmile se ekonomika opět rozjede, už může být pozdě, konkurence nikdy nespí,“ dodává šéf CzechTradu v Jekatěrinburgu.

Jeho kolegyně Ludmila Brodová z petrohradské kanceláře CzechTrade ovšem upozorňuje, že české firmy musí počítat se silnou konkurencí jak ze strany ruských výrobců, tak i ze strany zahraničních firem, které i v době trvání sankcí rozšiřují své působení na ruském trhu. „Navíc firmy musí vědět, že vstup na ruský trh je finančně velmi náročný,“ upozorňuje Brodová.

Letos bude ještě český vývoz do Ruska nejspíše klesat, ale příští rok by se mohli s předpokládaným mírným růstem ruské ekonomiky čeští exportéři dočkat obratu. Podle Bořivoje Mináře, viceprezidenta Hospodářské komory ČR, se rychlost propadu zpomalí a k zastavení dojde do dvou až tří let. „Návrat k obratu z roku 2012 může trvat deset i více let. Návrat ke struktuře dovozů z roku 2012 bohužel neočekávám vůbec. V některých oborech nás nahradili a nahradí jiní dovozci ze zemí bez sankcí. A jiné produkty budou nahrazeny výrobky z lokalizovaných ruských společností, tedy dcer velkých koncernů a globálních hráčů, založených v Rusku,“ predikuje Minář.

Na základě vlastních zkušeností radí firmám trpělivost a vytrvalost. Exportérům, kteří o ruském trhu teprve uvažují, doporučuje řádnou přípravu. „Je velmi užitečné nechat si poradit od někoho, kdo už tam byl. V každém případě je rozumné respektovat kulturní a podnikatelské odlišnosti, vyhnout se diskusím na politická témata a být flexibilní. Při intenzivní spolupráci na základě vlastní zkušenosti doporučuji kontrolovat dodržování dohodnutého postupu,“ doplňuje Minář z hospodářské komory.