Štiky potravinářského exportu

Pondělí, 22. Červenec 2019

Fotbal a pivo k sobě patří. Českobudějovický Budvar se o tom mohl přesvědčit loni – jeho tržby v Rusku, které pořádalo mistrovství světa, meziročně stouply o více než 60 procent. „Zaznamenali jsme tam značný nárůst poptávky před mistrovstvím i během něj,“ říká generální ředitel Budvaru Petr Dvořák. Sušenky Emco jedou po páse, nasnímá je kamera, přijede robotické rameno, přísavkou nasaje sušenku a dá ji do krabičky. Foto: Emco Rusko podle loňských výsledků patří mezi pět nejvýznamnějších trhů Budvaru. Na pivo se nevztahuje potravinové embargo, které Moskva zavedla na zboží ze západních zemí jako odvetu za protiruské sankce. V Rusku se daří i dalším českým pivovarům. „Rusko je nejvýznamnějším trhem pro české pivo mimo země Evropské unie a Česká republika je třetím největším exportérem piva do Ruska po Německu a Bělorusku,“ uvádí Nikola Hrušková, zemědělská diplomatka českého velvyslanectví v Moskvě. ( Více zde. ) Logistické centrum budějovického Budvaru je podle Petra Dvořáka takovým „Průmyslem 4.0“ v praxi. Během celého procesu od chvíle, kdy se pivo stočí do lahve, až po jeho naložení do kamionu vůbec nezasahuje lidská ruka. Foto: Budvar Zatímco se štiky českého exportu prosazují nabídkou moderních potravinářských technologií, nad celkovým stavem agrárního vývozu panují v Česká silné rozpaky. Někteří ekonomové poukazují na skutečnost, že jde z velké části o export s minimální přidanou hodnotou. Viceprezident Evropské rady mladých zemědělců Tomáš Ignác Fénix připomíná, že tuzemské zemědělství často nedokáže vyrobit ze základních plodin finální produkty.

Český potravinářský export do Ruska ukazuje, jak se situace může během krátké doby rychle měnit. Nejenom kvůli embargu, ale také hospodářskému vývoji – v tomto případě poklesu kurzu rublu v posledních letech. Zatímco na embargo a oslabení ruské měny mnozí tuzemští vývozci doplácejí, ruský trh je naopak ještě zajímavější pro ty společnosti, které v této zemi investovaly do vlastní výroby nebo tam dodávají potravinářské technologie – tedy výrobky s vyšší přidanou hodnotou. Ty Rusku pomáhají k posilování jeho potravinové soběstačnosti.

Zisky i ztráty v Rusku
Díky vlastní výrobě si již dlouhodobě udržuje silnou pozici v Rusku například výrobce paštik Hamé. A Martin Jahoda, ředitel pro export rodinné firmy Emco, líčí, jaký měl pokles kurzu rublu dopad na tuto společnost: „Naše sušenky a tyčinky, které vyvážíme do Ruska z Česka, se tam staly neprodejnými. Naopak müsli a kaším vyrobeným přímo v Rusku se začalo dařit lépe, protože zmizely konkurenční produkty, dovážené z Finska, Švédska nebo Polska.“ Rusko je jedinou zemí, kde má Emco vlastní závod mimo Česko. A ruští spotřebitelé mají z celého portfolia výrobků Emka tradičně největší zájem právě o kaše.
Zatímco Budvaru pomohlo mistrovství světa, výrobci potravinářských technologií využili před pěti lety příležitosti spojené s jinou významnou akcí – zimní olympiádou v Soči. Hlavním dodavatelem pečiva na těchto hrách byl Sočinskij chlebozavod. Nové zařízení pro tuto pekárnu předtím dodaly tři české firmy – Liberecké strojírny, J4 a Topos, s podporou státní pojišťovny EGAP. Její generální ředitel Jan Procházka tehdy označil tuto zakázku za vzorový příklad pojištění exportu malých a středních podniků. A české pekárenské technologie se na ruském trhu uplatňují dodnes.
Rusko je dnes jedním z nejvýznamnějších odběratelů nejenom potravinářských technologií, ale také zemědělských strojů. Další česká rodinná firma Bednar FMT z Rychnova nad Kněžnou dodává do nejrozlehlejší země světa stroje na zpracování půdy. Kromě Ruska míří například také na Ukrajinu. „Naše stroje se velmi dobře uplatňují v zemích s velkou rozlohou zemědělských hospodářství,“ říká finanční ředitelka této firmy Lucie Nováková. Rusové podle ní modernizují výrobu, využívají pokročilou agrární techniku a velmi se zajímají i o GPS navigaci pro zemědělství. Podobný úspěch jako Bednar FMT má v Rusku se svými zemědělskými stroji další český vývozce – společnost Farmet.

Vývoz až k protinožcům
Štiky mezi českými exportéry zemědělských strojů a potravinářské techniky se ovšem dokáží dostat do mnohem vzdálenějších koutů světa, než je Evropa, Rusko a další země bývalého Sovětského svazu. Zmiňovaná firma Bednar FMT dokonce zamířila do Austrálie a na Nový Zéland. Jejím australským odběratelem je také rodinná firma. Od roku 2014 Rychnovští dodali na druhý konec světa více než stovku strojů, hodnota takového exportu se počítá v řádu milionů eur.
Motory pro zemědělská letadla z pražských Letňan se zase přes Spojené státy vydávají do Uruguaye a Brazílie. Tady se už dostáváme do sféry velkých korporací – výrobu v Česku zajišťuje zdejší dceřiná firma nadnárodní společnosti GE Aviation. Ta motory dodává americké společnosti Trush, jejíž práškovací letadla dále míří právě do latinskoamerických zemí.
Do Uruguaye zamířila už před osmi lety také firma Mauting, která tam získala zakázku na dvě udírenské komory. Společnost se sídlem v jihomoravských Valticích, která byla založena na počátku devadesátých let a zaměřuje se na technologie tepelného opracování masa, vyváží do desítek zemí světa.

Potraviny 4.0
České potravinářské technologie míří na export, z hlediska efektivity výroby tuzemských exportérů je ovšem stejně důležité nasazování moderních strojů v jejich vlastních provozech. Mezi nejúspěšnější firmy patří ty, které dokáží propojit tradiční řemeslnou ruční práci s technologickými novinkami. Logistické centrum budějovického Budvaru už je podle Petra Dvořáka takovým „Průmyslem 4.0“ v praxi. Vše je řízené počítačem. Během celého procesu od chvíle, kdy se pivo stočí do lahve, až po jeho naložení do kamionu vůbec nezasahuje lidská ruka. ( Více zde.)
Budvar hodlá do konce roku otevřít také stáčecí linku „nové generace“. Další optimalizaci strojního vybavení považuje Petr Dvořák za nezbytnou, pokud ale jde o tradiční část výroby – tedy kvašení a zrání piva, tady budějovický pivovar „lpí na tradičním procesu“. Generální ředitel je zjevně pyšný na tradiční ležácké sklepy, které ale nejsou žádným muzeem – opravdu v nich leží pivo.
Také Martin Jahoda z firmy Emco vidí v automatizaci a moderních technologiích cestu, jak zvýšit efektivitu a dosáhnout vyšších ziskových marží. Právě to považuje v současné době za jednu z největších výzev pro tuto rodinnou společnost. Sušenky Emco donedávna skládali do plastových vaniček zahraniční dělníci. To ale bylo velmi neefektivní, už proto, že nešlo o práci na plný úvazek. „Navíc je to velmi nezáživná práce. Nahradili jsme dělníky deseti roboty s robotickými rameny. Sušenky jedou po páse, nasnímá je kamera, přijede robotické rameno, přísavkou nasaje sušenku a dá ji do krabičky,“ popisuje celý postup ředitel firmy pro export.
„Vyvážíme základní suroviny, třeba mléko a maso, ty se zpracovávají v jiném členském státě EU a k nám se dováží hotové výrobky. To je samozřejmě velká chyba,“ uvedl Tomáš Ignác Fénix v debatě, o níž informovala příloha Hospodářských novin Udržitelné zemědělství.
Petr Dvořák z Budvaru, který – jak sám říká – se celý život věnoval marketingu, vidí celý problém šířeji. Netýká se jen agrárního exportu, ale fakticky celého hospodářství. „Teď půjde o to, jestli se nám podaří přechod z rozvíjející se do supervyspělé ekonomiky,“ zdůrazňuje Dvořák. Češi by podle něj měli budovat více vlastních značek, přestat být subdodavateli a stát se ve větší míře dodavateli konečných produktů. K tomu je zapotřebí sebevědomí a ochota dát o sobě vědět: „Česká ekonomika bude potřebovat více marketingového přemýšlení na všech úrovních.“
Příklad prodeje piva pak podle Petra Dvořáka ukazuje, jak důležitá je marketingová šikovnost a schopnost najít tu správnou cestu, která vede k prodeji značky. Není možné spoléhat na to, že se dobrý produkt prodá sám. „My Češi býváme někdy příliš uzavření do sebe, jsme přesvědčeni, že máme nejlepší pivo na světě a to stačí,“ argumentuje šéf Budvaru. Podobně velké země jako Dánsko nebo Nizozemí o sobě dávají více vědět, o čemž svědčí také marketingový úspěch značek jako Carlsberg nebo Heineken. „Dánům nebo Nizozemcům určitě nechybělo sebevědomí,“ dodává Petr Dvořák. Zjevně se nebáli ani velkých investic do marketingu.
Generální ředitel budějovického národního podniku chápe, že česká pivní tradice bývá někdy vnímána jako protiklad modernímu přístupu k inovacím: „Buďme moderní, sebevědomou zemí, která se snaží hrát důležitou roli v 21. století. Nekoukejme do 19. století, kdy vznikala většina našich pivovarů.“ Pivo ale může být také být českým produktem budoucnosti. Češi mohou ukázat, že netrčí v minulosti, jsou schopni dál rozvíjet tuzemské pivovarnictví, a zároveň, že jejich pivo je pořád stoprocentně přírodní produkt, který je možné vařit z lokálních surovin.
Podle Petra Dvořáka bychom si měli věřit i vzhledem k tomu, co se už v minulosti podařilo. Stačí se podívat na to, jak se po celé zeměkouli rozšířily všechny budweisery a pilsnery – tedy druhy piva, které fakticky odkazují ke dvěma českým městům.
Čeští potravinářští exportéři se bezpochyby budou zamýšlet nad novými trendy, které stále více ovlivňují jak marketing, tak samotný obchod. Určitě mezi ně patří ochrana životního prostředí a důraz na zdravý životní styl.
Významným zákazníkem společnosti Emco je francouzský obchodník, který nakupuje české bio müsli, ale bez běžných spotřebitelských obalů. „Spotřebitelům prodává müsli z takzvaných dispenzorů,“ vysvětluje Martin Jahoda. „Ve svém maloobchodním řetězci má na jednom místě různé dózy, ze kterých si zákazník nabírá – v jedné dóze jsou těstoviny, ve druhé mouka a ve třetí třeba právě naše křupavé müsli nebo vločky.“ A soudě podle nárůstu objednávek se tomuto konceptu daří.
Koncept zero waste, minimalizace obalů se podle Martina Jahody prosazuje jak v západní Evropě, tak v Česku. Emco se snaží poptávce vyhovět. „Přemýšlíme, jak zredukovat obaly a jak se vyhnout duplicitním vrstvám,“ dodává ředitel pro export.
Emco také směřuje k vizi značky zdravé výživy, která nabídne zdravější alternativu v různých kategoriích výrobků – nejenom tradiční müsli, vločky, kaše nebo tyčinky, ale třeba i ovesné krekry a proteinové nápoje. ( Více v rozhovoru zde.) Je však nutné také počítat s tím, že vnímání podobných témat se může v různých koutech světa lišit. Martin Jahoda to ukazuje na příkladu palmového oleje, který se Emco rozhodlo ze všech svých produktů odstranit a také to uvádělo na obalech. V Malajsii ale česká firma s touto strategií narazila. Malajci považují produkci palmového oleje za svůj národní byznys a výrobky bez něj rozhodně nevyžadují.


Autor: Jan Žižka