Filipínský politický systém je dlouhodobě charakterizován silnou rolí politických dynastií, slabší institucionální kvalitou veřejné správy, korupcí a vysokou personalizací politiky. Od června 2022 je prezidentem Ferdinand „Bongbong“ Marcos Jr., který se v zahraniční politice výrazně odchýlil od kurzu svého předchůdce Rodriga Duterteho. Marcosova administrativa posílila bezpečnostní a obrannou spolupráci se Spojenými státy a jejich regionálními spojenci a zaujala výrazně tvrdší postoj vůči Číně v otázce sporů v Jihočínském moři. Nejvýznamnějším zdrojem politického napětí již není tradiční opozice, ale ostrý mocenský konflikt mezi tábory Marcosů a Dutertů, kteří společně vyhráli volby v roce 2022. Vztahy mezi prezidentem Marcosem a viceprezidentkou Sarou Duterte se postupně rozpadly a v letech 2025–2026 přerostly v otevřený politický střet. Sara Duterte byla v květnu 2026 podruhé v historii země impeachmentována Poslaneckou sněmovnou kvůli obviněním z korupce, zneužívání veřejných prostředků a údajným výhrůžkám vůči prezidentovi. Současně pokračuje proces bývalého prezidenta Rodriga Duterteho před Mezinárodním trestním soudem. Tento konflikt představuje hlavní politické riziko země před prezidentskými volbami plánovanými na rok 2028. Přesto zůstává krátkodobý výhled politické stability relativně příznivý a neočekává se ohrožení ústavního pořádku.

Filipínská ekonomika patří mezi největší a nejdynamičtější v jihovýchodní Asii. Opírá se o početnou domácí populaci (přes 115 mil. obyvatel), mladou pracovní sílu, rostoucí sektor služeb, výrobu elektroniky, business process outsourcing (BPO), finanční služby a remitence zahraničních pracovníků. Země disponuje také významnými zásobami nerostných surovin, zejména mědi, niklu, zlata a chromitu. Dlouhodobě prováděné tržní reformy a postupná liberalizace investičního prostředí přispěly k relativně odolnému hospodářskému modelu. Po pandemii COVID-19 patřily Filipíny mezi nejrychleji rostoucí ekonomiky regionu, nicméně v roce 2026 došlo ke zhoršení výhledu. MMF v dubnu 2026 snížil prognózu růstu HDP na 4,1 %, především kvůli dopadům konfliktu na Blízkém východě, vyšším cenám energií, oslabení důvěry investorů a pomalejšímu růstu domácí ekonomiky v závěru roku 2025. Ve střednědobém horizontu však Filipíny nadále disponují silným růstovým potenciálem díky příznivé demografii, urbanizaci a pokračujícím investicím do infrastruktury. K udržení vyššího růstu bude nadále důležitý příliv zahraničních investic a pokračování strukturálních reforem. 

Fiskální rizika zůstávají ve srovnání s řadou jiných rozvíjejících se ekonomik relativně zvládnutelná. Filipíny si nadále udržují investiční rating od všech hlavních ratingových agentur. Fiskální pozice se však od pandemie zhoršila a MMF očekává, že poměr veřejného dluhu k HDP v roce 2026 dosáhne přibližně 60 % HDP, oproti zhruba 53 % HDP v roce 2024. Fiskální deficit by měl v roce 2026 činit přibližně 3,7 % HDP. MMF současně upozorňuje na postupné ztenčování fiskálních rezerv a potřebu obezřetného hospodaření veřejných financí. Pozitivem zůstává, že většina vládního dluhu je denominována v domácí měně, přestože podíl zahraničního dluhu nadále představuje určitou citlivost na vývoj směnného kurzu pesa.

Bankovní sektor zůstává stabilní, dobře kapitalizovaný a odolný vůči vnějším šokům. Hlavní makroekonomická rizika aktuálně vyplývají z vysoké závislosti země na dovozu energií, náchylnosti k přírodním katastrofám, geopolitického napětí v regionu, přetrvávajícího fiskálního tlaku a pokračujícího mocenského střetu mezi tábory Marcosů a Dutertů.