Po smrti prezidenta Islama Karimova v roce 2016 se k moci dostal prezident Shavkat Mirziyoyev. Na klíčových postech nyní figurují Mirziyoyevovi stoupenci nebo jeho blízcí a uzbecký režim stále patří mezi nejrepresivnější na světě. Po změnách Ústavy může prezident Mirziyoyev zůstat ve funkci minimálně do roku 2030, resp. při znovuzvolení až do roku 2037. Ačkoliv výraznější změny v politickém prostředí nelze očekávat, oproti dřívějšímu režimu dochází alespoň k výrazné liberalizaci ekonomiky. Rychlejší reformy a příliv zahraničních investorů brzdí velmi slabé institucionální prostředí. Vymahatelnost práva, korupce a kvalita právního rámce zdaleka neodpovídají mezinárodním standardům. Malé není např. ani riziko vyvlastnění. Od nástupu prezidenta Mirziyoyeva do funkce však dochází společně s liberalizací ekonomiky také k pozvolnému zlepšování podnikatelského prostředí. Režim aktivně pracuje na zlepšování mezinárodních vztahů s velmocemi i sousedními zeměmi v regionu.

Země disponuje zásobami plynu, zlata, mědi a patří také mezi největší světové producenty bavlny. Kvůli dříve protekcionistickému přístupu vlády a ochraně domácího průmyslu byla uzbecká ekonomika v minulosti velmi uzavřená, to se v posledních letech mění a vláda se snaží přilákat do země zahraniční investory. Ekonomika dlouhodobě roste, růst HDP dosahuje v průměru 5 % ročně a podobný růst lze očekávat i do budoucna. HDP na hlavu je ale stále relativně nízký. Pozitivním impulzem pro domácí ekonomiku by měl být rozvojový plán obsahující významné investice do infrastruktury a zlepšení podnikatelského a investičního prostředí. Pomalu se zvyšuje přidaná hodnota produkce - na těžbě plynu staví rozvoj petrochemie, místo bavlny se více vyváží zpracovaný textil. Země zlepšila kvalitu reportovaných ekonomických dat, i když mezery ve vykazovaných statistikách zůstávají. Zásadní reformy institucí a privatizace zemi ještě čekají. Plány prezidenta v těchto oblastech jsou ambiciózní, stejně jako v oblasti rozvoje obnovitelných zdrojů výroby energie. Avizovaná výstavba 6 jaderných bloků a dovoz zemního plynu zvyšují energetickou závislost na Rusku.