Zambie je dlouhodobě považována za jednu z mála stabilních afrických demokracií s pravidelnými transparentními volbami. Od roku 2021 stojí v jejím čele proreformní a probyznysový prezident Hakainde Hichilema (UPND), jehož původně silný mandát oslabil v důsledku úsporných opatření, krize životních nákladů, energetických výpadků a sucha. Přesto se nadále očekává jeho (těsné) znovuzvolení v 08/2026 (zejména kvůli slabé opozici). Současně však sílí obavy z rostoucího rizika autoritářských tendencí a postupného ústupu demokracie (tlak na opozici, debaty o změnách ústavy). V kombinaci s přetrvávající korupcí a hospodářskými problémy roste riziko sociálního napětí a protestů, které mohou s blížícími se volbami zesílit, avšak pravděpodobně zůstanou zvládnutelné.

Zambijská ekonomika je relativně malá a silně závislá na těžbě mědi, která generuje většinu exportních i fiskálních příjmů, což představuje hlavní strukturální zranitelnost. Po několika slabších letech se produkce mědi postupně zotavuje a vláda usiluje o její další navýšení, sektor však čelí infrastrukturním omezením, vysokým nákladům a environmentálním i sociálním rizikům při slabém vymáhání ESG standardů. Ekonomiku navíc v letech 2023–2025 výrazně zasáhly klimatické šoky, zejména extrémní sucho spojené s El Niñem, které způsobilo pokles zemědělské produkce a výpadky elektřiny. Pro rok 2026 se však očekává zrychlení růstu tažené mědí, stabilizací energetiky a oživením spotřeby. Dlouhodobý výhled zůstává příznivý díky globální poptávce po mědi a dalších kritických kovech, zatížen je však riziky plynoucími z klimatické zranitelnosti, energetické závislosti a vysoké chudoby. Potenciál k diverzifikaci nabízí zejména zemědělství a sektor služeb (ICT, finance, turismus), podporované rozsáhlým infrastrukturním rozvojem za účasti čínských, západních i soukromých partnerů.

Finanční situace Zambie je nadále výrazně poznamenána suverénním defaultem z 11/2020 a zdlouhavou restrukturalizací externího dluhu v rámci iniciativy G20 Common Framework, která byla do konce roku 2025 dokončena zhruba z 94 % a vedla ke snížení dluhové služby i prodloužení splatností. Struktura zadlužení se zároveň výrazně přesunula směrem k multilaterálním institucím, ale celkový veřejný dluh se v roce 2026 stále pohybuje kolem 85–90 % HDP, s vysokou úrokovou zátěží zejména u domácího dluhu. Po ukončení programu MMF na začátku roku 2026 je dluh hodnocen jako udržitelný, avšak riziko dluhové tísně zůstává vysoké a fiskální manévrovací prostor omezený.