O svoje postavení a "místo na slunci" mezi finančními institucemi a hlavně potřebnost pro exportéry EGAP musel zejména v prvopočátcích své téměř 13-leté historie někdy úporně zápasit, neboť přišel na český trh s nástrojem, který málokdo z potenciálních klientů znal (když tak z doslechu) a ještě méně bylo těch, kteří si jeho využití uměli prakticky představit a navíc byli ochotni za tuto službu i platit.

Průměrná platební podmínka sjednaná se švédskými partnery je dle statistik EU 26 dní. S přihlédnutím k předchozím údajům, ve srovnání s údaji vykazovanými ostatními zeměmi EU, můžeme konstatovat, že díky dobré platební morálce švédských kupujících nedochází k tak významnému finančnímu zatížení exportéra plynoucího z pozdních plateb. Postavení našich malých a středních i exportérů zde posiluje celkem bezproblémové zapracování Direktivy pro boj s pozdními platbami č. 2000/35/ES do švédského práva.

Liberální zákonodárství kombinované s transparentními psanými i nepsanými pravidly obchodování přilákaly do Velké Británie stovky zahraničních bank a pojišťoven. Výnosy z mezinárodního bankovnictví a pojišťovnictví každoročně vytvářejí přebytky v řádu několika miliard liber šterlinků a jsou tak významnou aktivní položkou britské platební bilance.

Projekt vznikl na základě vládního programu podpory vývozu a je určen k podpoře pronikání malých a středních podniků na zahraniční trhy. Zvláště pro malé a střední podnikatele jsou trhy okolních států obvyklým cílem rozšiřování své podnikatelské aktivity, takže lze očekávat jejich zájem o prospekci především v členských státech Evropské Unie. Očekává se proto, že projekt PROSPEKCE získá na významu především po vstupu naší země do EU.

I při takovém pozitivním hodnocení a s vědomím, že velké bankroty z poslední doby typu Enronu, Worldcomu nebo Parmalatu se Rakousku vyhnuly, podléhá rakouská ekonomika výkyvům běžného ekonomického cyklu. Recese a vlna bankrotů typická v posledních letech pro většinu zemí EU, se nevyhnula ani Rakousku. Pokrytí rizika insolvence nebo platební nevůle obchodního partnera úvěrovým pojištěním představuje proto pro každého dodavatele do Rakouska bezesporu významnou jistotu.

Obchodování s americkými partnery má ve srovnání se západní Evropou řadu specifických prvků, které vyplývají z odlišné obchodní a platební kultury i odlišného korporativního zákonodárství. Trh USA přitom zdaleka není jednolitý. I když základní federální zákony jsou jednotné pro celé území Unie, na ně navazují v jednotlivých státech zákony regulující podnikání v jednotlivých oborech, které mají platnost pouze pro daný stát. Týká se to mimo jiné různých státních a místních daní, které se mezi jednotlivými státy výrazně liší.

Ukrajina

Tato země nedávno v rámci hodnocení makroekonomických, politických a platebních rizik členských států OECD přešla do lepší, šesté rizikové kategorie. Stalo se tak i díky pozitivnímu makroekonomickému vývoji v celé oblasti, včetně Ruské federace.

Pokud exportér uvažuje daným způsobem, potom přirozeně považuje jakýkoliv způsob zajištění plateb od německého obchodního partnera za nevhodné narušování obchodních vztahů a vzájemné důvěry. Němečtí partneři tohoto způsobu myšlení na straně českého exportéra často využívají k získání výhodnějších obchodních podmínek, než by měli od západoevropských dodavatelů. Vše se podle uvedeného scénáře důvěry odehrává ke spokojenosti obou stran až do okamžiku selhání kupujícího v podobě nezaplacení pohledávek a následně nutnosti tyto pohledávky vymáhat.

Odpověď na otázku "Co je to úvěrové pojištění, jak vlastně funguje a proti kterým rizikům je určeno?" není v mysli českých vývozců ještě pevně zakotvena. A právě riziko nezaplacení za dodané zboží, ať již od zahraničního nebo tuzemského odběratele, představuje pro každého podnikatele velké nebezpečí, ba pro mnohé noční můru. Toto riziko se výrazně zvyšuje u všech těch vývozců, kteří dodávají své zboží s různým odkladem splatnosti. Existuje jen málo českých výrobců, kteří nemají pohledávky po lhůtě splatnosti.

Podle statistik zahraničního obchodu za rok 2002 se na straně vývozu z ČR jedná o 0,5% z celkového vývozu a na straně dovozu o 2%. Obchodní bilance Česka s Japonskem je tudíž značně pasivní a deficit vzájemného obchodu stále narůstá. Tento deficit činil v roce 2002 již 702,5 milionu dolarů, což představuje téměř 30% z celkového deficitu zahraničního obchodu ČR.